Názory odjinud: Má smysl lít do bezedného Řecka další a další eura?

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz, kolaz E15

Jak se blíží termín splatnosti dalších řeckých dluhopisů, dostává se kolébka civilizace opět do centra pozornosti světových médií. Mají Řekové dostat další půjčku, nebo je čas na řízený bankrot? A kolik by takový scénář koho stál? Unesla by to Evropa už tak po krk zabřednutá do dluhových potíží? A má vůbec Řecko šanci se ze svých problémů dostat? Názory se různí.

Řecký novinář Tassos Telloglu v německém listu Die Zeit téměř prosí mezinárodní instituce, aby převzaly nad Řeckem správu. Naproti tomu řecký list To Vima přináší pohled spíše ublížené části Řeků, kteří se cítí manipulovaní zvenčí.

Die Zeit

Nenechte nás ve štychu

Může být vůbec Řecko zachráněno? Pod dohledem mezinárodních institucí by správa řecké země měla být kompletně přestavěna. Vlastně by měl vzniknout nový stát, hubenější, efektivnější, modernější. Jen se zapomnělo na detail – v Aténách jsou činní stále tíž lidé, kteří zemi přivedli na okraj propasti. Jde o politiky a úředníky, fungující v systémech ne z 20., ale z 19. století. Představitelé EU, ECB a MMF se čerstvě mohli přesvědčit, jak mizerně je Řecko na reformy připraveno. Na schůzku s nimi nedorazil žádný z ohlášených členů parlamentní hospodářské komise. Buď chtěli demonstrativně snižovat význam zahraniční intervence, nebo je téma ani nezajímá. Problém Řecka nespočívá v tom, zda zvládne splácet dluhy. Otázka je, kdo by vůbec mohl být schopen prosadit ozdravný program. Mezinárodní instituce zemi předepsaly program, který jí má umožnit splatit dluhy. Ovšem politický personál není schopen ho prosadit. A tváří se, že jen neochotně plní úkoly uložené zvenku. Konzervativní opozice se chová ještě neodpovědněji než vláda. Proti zahraničním institucím vyrukovala s populistickým obviněním, že současný stav je následkem stabilizačního programu a jako řešení navrhuje jednotnou 15procentní daň. V zemi, kde se už tak odvádí na daních minimum.

TO BHMA

Pohřbít euro

Obálka čerstvého vydání magazínu Der Spiegel odhaluje záměry německé hegemonie nejen nad Řeckem, ale nad celou Evropou. Obálka ukazuje řeckou vlajku, která překrývá rakev společné měny. Ukazuje to náladu, jež převládá ve velké části německé vládnoucí třídy: německý odpor proti další pomoci Řecku. Mezi „argumenty“, jež Der Spiegel uvádí v příslušném článku, je i takzvaná německá pravda o tom, že ekonomiky eurozóny jsou natolik strukturálně odlišné, že nemohou tvořit soudržný celek. Podle magazínu současná situace vážně ohrožuje euro i celou Evropu. Jenže rozdíly mezi ekonomikami jsou do velké míry zapříčiněny právě německou touhou využít řeckou krizi jako páku pro rozsáhlé přehodnocení společné měny. Berlín ukazuje, že by se rád vyčlenil z eurozóny prostřednictvím sobeckých nacionalistických politik, jež rozdělují národy a státy, které nemohou nebo nechtějí následovat německý vzor. Německo se dnes ve skutečnosti těší na konec eura, protože jeho imperiální plány se společnou měnou se nepodařilo prosadit. Asi jediná věc, která Berlínu zbývá, je vystoupit z eurozóny. A to je možná sdělení skryté za urážlivou obálkou časopisu. Obrázek sice ukazuje euro pohřbené pod řeckou vlajkou, ale tady v Řecku za ním příliš jasně vidíme také černo-žluto-červené uniformy hrobařů.

The New York Times

Řecko a my

Záchrana Řecka je do velké míry záchranou evropských bank. Panují obavy, že kdyby země zbankrotovala, řetězová reakce by ohrozila celou Evropu. Jsou v nebezpečí i americké banky? Nikdo neví. Nejsou velkými hráči v Řecku, ale zato jsou velkými hráči na trzích s investičními deriváty včetně CDS. Právě tyto instrumenty stály za pádem American International Group a průšvihem, který v globálním finančním systému následoval. Z dostupných informací se nezdá, že by řecký krach měl stejně ničivou sílu, ale nikdo si není jistý natolik, aby to chtěl zkoušet. Budoucí šéf ECB Mario Draghi nedávno varoval před riskantními investičními nástroji a „řetězcem nákazy“. Ať americkým bankám nebezpečí hrozí, či nikoli, pravdou zůstává, že tři roky po pádu AIG jsou investiční deriváty stále z velké části neregulované. Finanční reformy, které mají zprůhlednit trhy a zabránit spekulacím, stále nebyly zavedeny. Může za to silná bankovní lobby. A nejistota je o to větší, že CDS jsou jen jedním typem derivátů, které nečitelně propojují banky po celém světě. Řecko bude dostávat pomoc tak dlouho, dokud budou politici přesvědčeni, že alternativou může být široký systémový kolaps. Řecká dluhová krize je tak další připomínkou, jak málo se toho od finanční katastrofy změnilo.

SME

Spalte už ty dluhopisy

Podle Banky pro mezinárodní platby mají evropské banky v řeckých dluhopisech asi 136 miliard eur. Z toho francouzské 57 a německé 34 miliard. Angažmá zbytku světa je marginální. Otázka tedy zní, zda by odepsání třeba poloviny této sumy vyvolalo „řetězovou reakci“, o níž se sice hodně mluví, ale důkladný rozbor reálnosti takového scénáře veřejnosti nikdo nedal. Skutečně může jedenáct milionů zadlužených Řeků a odepsání poloviny jejich dluhů položit Evropu na lopatky? Dovolím si pochybovat. Pokud by soukromí investoři v Řecku utrpěli ztráty, proč by postupovali tak, aby je utrpěli i v dalších částech oslabené eurozóny? Řecko nejsou Lehman Brothers, navíc i tento americký polibek smrti svět zvládl. Evropská centrální banka je dnes zřejmě největším „investorem“ v Řecku. Také nabádá členy eurozóny k další půjčce. Jenže tak jako u té první půjde jen o čistou ztrátu. ECB jako emisní banka nemůže zkrachovat. Může toxické dluhopisy „spálit“ a případně zakouřit prostor vyšší inflací. A potom se s vervou pustit do boje proti ní. Nástroje má. Řecku je třeba sejmout část břemene za významné účasti soukromého sektoru nejen kvůli poučení, ale i proto, aby tamní reformy dostaly nějaký smysl. A aby se v pouličních nepokojích a beznaději Řecko nerozpadlo. Až to by byla skutečná evropská tragédie.