V uplynulých měsících se do centra zájmu sdělovacích prostředků a veřejnosti dostal návrh nového občanského zákoníku. Současně na intenzitě nabrala také diskuse odborné veřejnosti k tomuto rozsáhlému kodexu, který má zatím 3046 paragrafů. „Hrozba“, že nový občanský zákoník bude přijat, nabývá totiž stále reálnější podoby – po schválení návrhu vládou prošel nový kodex také prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Jak se zdá, připravovaná právní úprava tak pravděpodobně již od roku 2013 zamotá hlavu nám všem.
Starý duch monarchie
Vedle nesporných pozitiv nové úpravy, mezi které patří komplexní úprava civilního práva v rámci jednoho kodexu a snaha přiblížit českou právní kulturu standardům vyspělých evropských zemí, však návrh občanského zákoníku přináší spíše více problémů než užitku. Mezi základní negativní rysy nové právní úpravy patří především přílišná inspirace civilními kodexy z 19. a první poloviny 20. století a návrat k institutům, které byly z našeho právního řádu vypuštěny před více než šedesáti lety a o jejichž srozumitelnosti pro běžné občany lze proto pochybovat. Institutům, jež jsou mnohdy veřejností vnímány pohledem filmů pro pamětníky bez znalosti jejich reálného obsahu (pacht, výměnek, závdavek, výprosa a tak dále). Stejně tak je otázkou, zda opětovné vrácení, plné nebo částečné, dnes již samostatných právních norem (například zákon o rodině) zpět do občanského zákoníku je skutečně krokem vpřed, nebo naopak vede jen k znepřehlednění předpisu. Kriticky je možné též zmínit absenci elementární úpravy vztahů vznikajících v moderní společnosti (například problematika elektronických technologií).
Bez přihlédnutí k unii
Lze mít také pochybnosti o vhodnosti načasování legislativního procesu v souvislosti s pracemi na evropském občanském zákoníku. V Bruselu se vedou diskuse o sjednocení smluvního práva již od roku 1989, intenzivně pak od roku 2001. Výsledkem úsilí několika skupin právníků bylo vytvoření Návrhu společného referenčního rámce (DCFR), který navazuje na práci Komise pro evropské smluvní právo založené v roce 1980 mimo oficiální struktury EU. DCFR byl představen veřejnosti počátkem roku 2008 a jedná se o paragrafované znění principů, definic a modelových předpisů týkajících se právních úkonů, smluv (včetně spotřebitelských), závazků, náhrady škody a bezdůvodného obohacení. Na světě je tedy relativně ucelený, i když nezávazný text řešící vybrané otázky civilního práva. Stranou tohoto hlavního proudu úvah o sjednocení evropského soukromého práva však pracují i další skupiny, které zkoumají možnosti harmonizace ostatních odvětví civilního práva, například práva rodinného. V návaznosti na dokončení DCFR byla v roce 2010 přijata Zelená kniha Komise o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky, která obsahuje možné scénáře vývoje občanského práva v EU. Vedle z českého pohledu relativně „neškodných“ variant sahajících od nezávazné příručky po smluvní právo a volitelný právní režim však Komise uvažuje i o harmonizaci a unifikaci smluvního práva pro celou sedmadvacítku; jinými slovy návrh Komise počítá i s variantou evropského občanského zákoníku závazného pro všechny členské země. Dopad na právě schvalovaný český kodex by byl neoddiskutovatelný; vždyť osvojení si nové rozsáhlé úpravy včetně vytvoření návazných soudních výkladových pravidel jednotlivých ustanovení by si vyžádalo minimálně deset let.
Hrozí nejistota
Kromě obecných prohlášení autorů nového občanského zákoníku o souladu vypracovaného textu s předpisy EU však není zřejmé, do jaké míry a zda vůbec bylo při tvorbě českého občanského zákoníku přihlédnuto k unifikačním tendencím na poli evropského smluvního práva, zejména k DCFR. Připravovaný celoevropský kodex tak může v relativně krátkém čase způsobit, že se všichni vrátíme opět na začátek, a období nejistoty a nestability v právních vztazích způsobené novým českým občanským zákoníkem se tím zásadně prodlouží. Nynější snaha přijmout nový občanský zákoník pak může být hodnocena jako předčasná.
