Polovodiče jsou pro naše století skoro tím, co byla ropa pro století minulé, tedy zásadní podmínkou dalšího rozvoje. Jejich současný nedostatek a dlouhé dodací lhůty, které způsobují nucené dovolené v automobilkách a plná parkoviště napůl dokončených aut čekajících na klíčové součástky, naplno ukázal, jak závislá na nich současná ekonomika je.
Těžko se divit, že si jich všiml i Brusel a minulý týden šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová zmínila přípravu „Evropského aktu o čipech“, který by měl nakopnout evropskou produkci polovodičů. Problém je, že plán zatím není ani na papíře. Podle francouzského komisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona má mít tři pilíře – výzkum a vývoj, produkci těch nejmodernějších čipů a mezinárodní spolupráci. Komisař věří, že „bychom měli přemýšlet o založení dedikovaného evropského polovodičového fondu.“
To bychom bezpochyby měli, protože v jiných státech už mají pořádně odpřemýšleno. Nejvíce asi v Číně, která má ke státní podpoře čipů svůj „Národní investiční fond pro rozvoj průmyslu integrovaných obvodů“, známý jako „Velký fond“. Celkem z fondu a z dalších zdrojů zainvestovali přes sedmdesát miliard dolarů, většinou do výroby čipů. Státní podpora přilákala tisíce nových startupů, ale také podvodníky – dnes již legendární HSMC z Wu-chanu dokázala vytáhnout postupně z eráru, od bank a od odběratelů v přepočtu asi dvě miliardy dolarů. Čína skoro jistě nedosáhne cíle sedmdesátiprocentní soběstačnosti do roku 2025, ale rozhodně nebude váhat utratit mnoho jüanů k tomu, aby se mu co nejvíce přiblížila.
Američané plánují 250 miliard obecně na podporu hi-tech průmyslu, z toho přes padesát miliard půjde na podporu vývoje a výroby čipů. Polovodiče a jejich dodavatelský řetězec vnímají optikou soupeření s Čínou a optikou národní bezpečnosti (koneckonců příslušný zákon vzešel v Senátu z výboru pro tajné služby), takže peněz bude vždycky dost.
Takový je zahraniční kontext k případnému evropskému plánu, o kterém zatím nikdo nic moc neví. Paul Boudre, šéf francouzské společnosti Soitec, která se zabývá výrobou křemíkových waferů, klíčového polotovaru pro produkci čipů, odhadl pro Financial Times nutnou podporu minimálně na 20 miliard eur, a to pouze na zvýšení produkce jednodušších čipů. S nimi mají unijní výrobci polovodičů zkušenosti z výroby čipů pro automobilky a pro průmyslové stroje. Pokud by se měly v unii vyrábět i nejnovější generace procesorů pro chytré telefony, herní konzole a pro počítače, pak by si musela komise připravit úplně jiné řády miliard, protože podíl Evropy je zde nula. Všechny se vyrábějí na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji. Přesvědčit voliče o tom, že to je potřeba, jen na základě vágního tvrzení o „strategické autonomii“, bude dost obtížné.
Racionální doporučení tak dává evropský think-tank Bruegel. Podle něj se má soustředit na ochranu toho, kde jsou její společnosti monopolní, tedy na výrobu strojů pro výrobu těch nejmodernějších čipů, což na světě dokáže jen nizozemská společnost ASML. Zadruhé investovat do výzkumu a vývoje v oblasti designu čipů a softwarového vybavení, kde jsou dominantní americké firmy. A zatřetí zajistit, aby evropští výrobci polovodičů zůstali konkurenceschopní v tom, v čem jsou dobří, tedy v dodávkách pro automobilový a průmyslový segment. Což je životně důležité zejména pro Česko jako jednu z nejprůmyslovějších zemí na světě.
