Ondřej Malý: Západní velký bratr v rukou autoritářů. Co nás naučila šmírovací kauza Pegasus?

Ondřej Malý

Ondřej Malý Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Konzultant v oblasti telekomunikací Ondřej Malý v E15 Castu tvrdí, že čipová krize potrvá ještě minimálně dva roky.
Ondřej Malý
Ondřej Malý
Ondřej Malý
Ondřej Malý
9
Fotogalerie

Kauza izraelského spywaru Pegasus od společnosti NSO Group v rukou mnoha autoritářských režimů, pomocí kterého byly státy jako Ázerbajdžán nebo Saúdská Arábie schopné odposlouchávat své oponenty, je obrovským skandálem. Na druhou stranu to není až tak překvapivé. Společnost a její praktiky jsou v hledáčku lidskoprávních skupin jako Amnesty International už dlouho.

O co jde? Poměrně sofistikovaný spyware Pegasus je schopen využít nezveřejněných zranitelností v aplikacích jako WhatsApp či iMessage nebo zaslat na cílový telefon SMS s nevinně vypadajícím odkazem. Díky tomu fakticky mobil ovládne a data z něj může posílat zákazníkovi NSO. Firma pochopitelně tvrdí, že její zákazníci, jako jsou bezpečnostní složky či tajné služby, používají Pegasus k boji proti terorismu a organizovanému zločinu. Mezinárodní tým novinářů sdružený v organizaci Forbidden Stories se ale dostal k dokumentům, které ukazují společnost a její software v daleko odpudivějším světle.

Už v roce 2016 byla společnost spojována s odposloucháváním mobilu emirátského aktivisty Ahmeda Mansoora a o dva roky později saúdskoarabského disidenta Omara Abdulazize. Nyní vyšlo najevo, že v roce 2017 si mexický klient NSO vybral jako vhodného kandidáta na sledování novináře Cecilia Pinedu, a to pár týdnů před tím, než Pinedu zavraždili neznámí útočníci. Sledováni byli i příbuzní novináře listu Washington Post Džamála Chášukdžího, který byl doslova rozsekán na kusy na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu zřejmě se souhlasem saúdského korunního prince.

Skandál má ale ještě další roviny, na které se tolik neupozorňuje. Ta první je evropská – jedním z klientů NSO je totiž maďarská vláda a odposloucháváni byli novináři a vydavatelé, kteří nejsou zrovna nakloněni Orbánovu režimu. A většinový majitel NSO – fond Novalpina Capital je sice inkorporován mimo EU v Londýně, ale NSO vlastní pomocí lucemburského investičního vehiklu. Subjekty, které financují prodej spywaru diktátorům, má tak EU přímo na svém území.

Druhá rovina je výběrové mlčení. Americký centristický think-tank Quincy Institute v článku svého výzkumníka Ethana Paula upozornil na ticho ze strany americké administrativy, které ostře kontrastuje s prudkou reakcí na útok na služby společnosti Microsoft. Zatímco u něj USA spolu s Evropskou komisí, NATO a Japonskem obvinily Čínu z toho, že za ním přímo stojí či jej tiše toleruje, kauza Pegasus podobné prohlášení nevyvolala. Pokud Američané vcelku oprávněně viní Čínu z exportu autoritářského modelu vládnutí a své ideologie, je dle Paula správné se ptát, jakou ideologii exportuje jeden z nejbližších spojenců, když nabízí svou šmírovací aplikaci autoritářským režimům.

A za třetí: NSO není jedinou podobnou izraelskou firmou vyrábějící špionážní sofware. O něco větší Cellebrite se chystá vstoupit na americký Nasdaq a v prospektu investorům doslova píše o riziku, že jejich řešení může být využito zákazníky způsobem, který není slučitelný s lidskými právy. Aby také ne, když až do letoška dodával svou platformu do Ruska, kde ji Putinův režim využíval ke šmírování jednoho ze svých předních kritiků – Alexeje Navalného. Před dalším izraelským bezpečnostním startupem Candiru pak varoval americký Microsoft.

Izraelským spywarem v rukou autoritářských režimů – ale i vlastních bezpečnostních složek – by se tak měly zabývat kontrolní orgány na evropské i národní úrovni. Nakonec jde o soukromí nás všech.