Byznysmen bude mít po sobotní inauguraci možnost ukázat, jak dovede svého kreditu využít k řešení složitých úkolů. Musí světu dokázat, že se státnost Ukrajiny po dvou dekádách nevyčerpala. A zajistit, aby budoucí uspořádání země bylo pro všechny jeho zákazníky alespoň stravitelné.
Na vnější aktéry se přitom spoléhat nemůže. Západ dal v uplynulých měsících najevo, že je ochotnější riskovat rozpad Ukrajiny než zpřetrhání všech vztahů s Moskvou. Rusko sice budoucí hlavě státu nabídlo dialog, nehne ale ani prstem, aby zamezilo pronikání bojovníků za odtržení Donbasu na sousední území. Nastupujícímu prezidentovi nezbude než spoléhat na sebe a na silný mandát, který získal. Jeho vítězství v prvním kole překonal jen první ukrajinský prezident Leonid Kravčuk v roce 1991. Prorošenko navíc dokázal nakreslit téměř jednobarevnou volební mapu – vyhrál skoro všude, kde se hlasovalo.
Jalová ruská propaganda
Obzvlášť důležité přitom je, že přitáhl více než čtyřicet procent hlasů i v rizikových oblastech jako Oděsa, které v uplynulých týdnech také vykazovaly separatistické sklony. Vnitřní stabilizaci země i vnějšímu obrazu Kyjeva pomohlo také naprosté fiasko nacionalistických kandidátů. Lídr Pravého sektoru Dmytro Jaroš získal na „banderovském“ západě Ukrajiny stejně málo hlasů jako na „protifašistickém“ východě. Naplno se ukázalo, jak jalová byla a je moskevská propaganda o hnědém puči.
Realista Porošenko se jistě nebude bránit rozhovorům s Ruskem. Nepožene Kyjev do NATO. Zároveň má s Kremlem dost zkušeností z podnikání na to, aby byl obezřetný vůči léčkám, jejichž cílem je dostat Ukrajinu pod ruský vliv vcelku nebo po částech. Dost možná se od něj dočkáme sofistikovanější formy manévrování mezi Západem a Východem. Zda se tím Porošenkovi podaří udržet Donbas alespoň ve formě autonomie, je těžko předvídatelné. Pokud ale zahájí rozumnou politiku decentralizace, může zachránit alespoň jednotu zbytku Ukrajiny.
Nesmí přitom zapomínat, že Ukrajinci od něj nechtějí jen smír. Chtějí také oslabení tradičních klanů, které léta kontrolovaly politiku i významná ekonomická odvětví. Porošenko má historickou šanci. Události posledních měsíců pozice oligarchů zcela nerozmetaly, ale poznamenaly jejich vliv a víru ve vlastní všemocnost. Nakolik to budoucí prezident s odříznutím starých kádrů od moci myslí vážně, naznačí i to, zda se na nějakém postu vyloupne expremiérka Julija Tymošenková.
