Pokusme se emoce hypoteticky zchladit a vrátit diskuzi zpět do roviny racionálních úvah. Které řešení by vedlo k tomu, že se řecké obyvatelstvo uklidní? A pochopili Řekové vážnost situace, její příčiny a nutnost nápravy pro to, aby se jejich země nadále udržela alespoň na chvostu evropského pelotonu?
Dobrou zprávou je, že po éře, v níž obsah jednoho evropského summitu odporoval závěrům toho předchozího, byl snad poslední lednový summit náznakem komplexního vnímání řeckého problému. Výsledný obraz je zhruba tento: strašidelný veřejný dluh a deficit je odrazem dlouhodobé absence disciplíny veřejných financí na straně výdajů i příjmů. Připočítejme neuspokojivou strukturu a výkonnost řecké ekonomiky.
Co vzkázal do Atén německý ministr financí si přečtěte zde:
Aby se v krátkém období překonal rozpor mezi potřebou uvést veřejné finance do pořádku a snahou nezahubit schopnost řecké ekonomiky alespoň něco produkovat, je volen spíše delší scénář dávkovaný téměř na lékárnických vahách, aby v křehké situaci nedošlo na tvrdý a nekontrolovaný bankrot. Je zjevné, že pokud se na řecký problém pečlivě zakládalo po několik desetiletí, nelze jej vyřešit za pár měsíců či let.
Současně je třeba řešit situaci věřitelů. Nekontrolovaný vývoj by mohl je i jejich domácí ekonomiky uvrhnout do dalších potíží. Řecký problém tedy zdaleka není izolovaný. Jednak je jeho obří dluh umístěn vesměs v zahraničí, jednak je Řecko členem EU i eurozóny, kde stojí ve frontě i další potížisté. Jejich poruchy třeba nejsou tak závažné, přesto jisté signály z Řecka mohou i v těchto zemích najít úrodnou půdu. Dominovým efektem se pak můžeme záhy dočkat toho, že více než padesátileté úsilí o kontinent bez bariér vezme kvůli momentálním emocím za své.
I proto stojí za to mít při léčení řeckých neduhů stále na paměti evropský integrační model a princip. Jeho kormidlo se jistě musí přizpůsobit nové realitě, ne ale za cenu likvidace plavidla. Tento přístup vyžaduje trpělivost, toleranci a velkorysost, ale také zásadovost; zachráněné plavidlo na mělčině je pasažérům taktéž na nic.
Pokud by se podařilo racionálně vysvětlit Řekům situaci, záchranné nástroje snad mohou někdy do konce dekády dovést Řecko do jiné ekonomické a fiskální situace.
Druhým řešením je, že eurozóna sice zůstane celistvá, ale Řecko se nepoučí. Eurozóna pak bude jen plýtvat svým potenciálem jako plavidlo uvízlé na mělčině.
Třetí volbou je rozpad eurozóny v různých variantách, z nichž žádnou si nedokážu představit jako bezbolestnou. V lepším případě by to znamenalo odloučit Řeky od evropských vlivů a ponechat je napospas osudu. V horším pak počátek pádu projektu zpočátku nazývaného evropská integrace.
Autor je šéfem EU Office České spořitelny a členem NERV
