Pohled na poslední průzkum agentury STEM na téma největších problémů hlavního města Prahy ve mně vzbuzuje pocity déjà vu. Na prvním místě se tradičně umístila automobilová doprava a parkování. Řešení obou problémů je přitom velmi jednoduché. Do města se prostě vejde pouze určitý počet aut a víc ne.
V užším centru je dnes takový problém najít místo na parkování, že osobně raději auto nechám zaparkované před domem a jedu uberem, než abych jako sup kroužil někde po Národní třídě a čekal, až se místečko uvolní, a totéž si zopakoval při návratu domů. Městští architekti by měli stanovit, jaký počet aut se do města vejde, a o tyto povolenky by se uspořádala aukce. Nikdo další by do města vjíždět nesměl. Spolu s dostatečným počtem neustále cirkulujících boltů a dalších různých taxíků to vytvoří dostatečnou kapacitu pro všechny, kdo nechtějí jezdit MHD.
Někdo pochopitelně namítne, že takto autem v centru budou moci jezdit jen ti bohatí. Ale peníze jsou přece ověřené univerzální kritérium – například v Singapuru vyjde nejlevnější auto na 70 tisíc tamních dolarů (asi 1,1 milionu českých korun), a následně přijdou daně: prvních 20 tisíc dolarů z prodejní ceny vozu je bez daně, za dalších 30 tisíc už je daň 40 procent. Nad 50 tisíc dolarů pak 80procentní daň. K tomu všemu ještě přidejte 20 procent spotřební daně a výsledná cena vystoupá nad 120 tisíc dolarů (přibližně 1,9 milionu českých korun). Za privilegium jezdit po městě autem zaplatíte zhruba o sto procent více, než kolik je jeho už tak vysoká prodejní cena.
Na zklidnění dopravy v centru hlavního města si prý počkáme až do doby, než budou dokončeny stavby Pražského okruhu a také městského okruhu. Tyto dvě stavby jsou zase klasickým případem problému NIMBY, což je akronym tvořený počátečními písmeny anglických slov Not In My Back Yard, tedy česky „ne na mém dvorku“. V čele magistrátu dnes stojí i politici zvolení za hnutí STAN, kteří v posledních komunálních volbách okruh slibovali.
Přitom titíž starostové ve svých městských částech Suchdol a Lysolaje výstavbu okruhu blokují. Činí tak mimo jiné i tím, že matou veřejnost vypouštěním různých chimér na téma, že okruh může vést i někudy jinudy. Podívejme se však pravdě do očí – okruh buď povede přes Suchdol, nebo nepovede nikudy. Potřebovali bychom politiky, kteří definují problém, najdou řešení a prosadí ho i za cenu, že někomu šlápnou na nohu. Protože snaha vyhnout se případným nepříjemnostem vede k jedinému – neudělá se vůbec nic.
Taková stavba tunelu Blanka by přes všemožné aktivisty a zastánce lokálních zájmů vůbec neprošla. Pokud nikdo neudělá rázný krok, stane se z „ažbudeokruhysmu“ pražské náboženství.
Autor je spisovatel a marketér
