Předsednictví je riskantní podnik s kudlou v zádech | E15.cz

Předsednictví je riskantní podnik s kudlou v zádech

Robert Malecký

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Česko v pátek převzalo na půl roku předsednictví v Radě Evropské unie a těžko to mohlo přijít v horší chvíli. Pokud nepočítáme aktuální válečnou situaci nedaleko za společnými hranicemi nebo nutnost připravit země sedmadvacítky na zajištění dodávek energií pro nadcházející zimu, je tu ještě domácí situace a dvojí vzpomínky: na rok 2009, kdy Česku „spadla“ vláda ani ne v polovině jeho prvního předsednictví. A taky na období po roce 2015, kdy se Česko postavilo proti snahám o povinné kvóty během tehdejší migrační vlny.

Z Česka je sice díky aktivitě nové vlády po napadení Ukrajiny premiant, pořád jsou tady ale vzpomínky na kverulanta pevně laborujícího v prostoru Visegrádu. A exponenti tehdejšího odporu a kamarádi Viktora Orbána sedí stále buď na Hradě, nebo s kudlou v ruce objíždějí republiku v podivné kampani nekampani, připraveni ji vládě kdykoli vrazit do zad. Politicky, ovšem.

V roce 2009 se za českého předsednictví odehrála jedna z předeher k událostem roku 2014, k obsazení Krymu nebo luhansko-doněckému konfliktu. Spor o plyn mezi Ruskem a Ukrajinou se tehdy dotkl celé Evropy a vláda Mirka Topolánka ho bez přípravy prakticky zvládla. To už ale domácí karty držel pevně v rukou Jaromír Soukup a jeho dvě exzelené poslankyně Olga Zubová a Věra Jakubková. Když pak 24. března padla i péčí rebelujících poslanců ODS vláda, bylo to překvapení nejen pro Evropu a pro vládu, ale i pro tehdejšího „předsedu opozice“ Jiřího Paroubka.

V tom jsou vnějškové okolnosti podobné jako teď. O nynější kampani hnutí ANO nevíme, zda jde přiznaně o kandidaturu Andreje Babiše na Hrad, nebo o marketingový kobercový nálet směřující k předčasným volbám. Víme, že by se jim hnutí nebránilo, čísla z průzkumů mu naději na lepší než loňský výsledek dávají, a to ještě nemohla zachytit rozval STAN související s kauzou Hlubuček.

Slábnout tento tlak nebude, hlad Andreje Babiše po moci je příliš velký, frustrace z výsledku říjnových voleb obrovská a nevstřebaná a „evropské“ zábrany pramalé. Spoléhat na jeho odpovědnost by se Petru Fialovi nemuselo vyplatit podobně, jako když Topolánek spoléhal na pakt o neútočení s Jiřím Paroubkem.

V Evropě si toho všeho přirozeně všímají. Velké deníky se ptají, jak silná může být pozice země, která v minulosti se zbytkem Evropy nebyla nijak zvlášť solidární. A další hendikep: Česko není součástí eurozóny, těžko může být nápomocné v řešení věcí, které se eura týkají. Naopak samo se svou korunou patří k těm, které inflační vlna zasáhla nejhůř, s květnovými 16 procenty jsme na tom hůř než třeba Polsko.

„Symboly jsou důležité,“ řekl v pátek při zahájení českého předsednictví v Litomyšli ministr zahraničí Jan Lipavský krátce poté, co se přes město přehnala velká průtrž mračen. S velkými reformními vizemi nastoupila před půl rokem do čela Rady EU Macronova Francie – šlo třeba o širší zapojení zemí usilujících o členství z Balkánu.

Tyto koncepty ovšem zcela zastínila válka na Ukrajině, a především potřeba zajistit energetickou bezpečnost. Symboly jsou fajn, ale české předsednictví bude mít hlavně technickou podobu. „Pro vize během války uprostřed Evropy zbude sotva nějaký čas,“ uvedla německá ZDF.

Předsednictví v krizovém stavu se bude soustředit na řešení krizových otázek. V tom už Česko jednou uspělo, dnes je situace o řád horší. Se zdivočelou opozicí v zádech, s rozpadající se vládní stranou a s protievropským naladěním části obyvatel to je na půl roku dost riskantní podnik. Ale zase aspoň nebude nuda.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newslettery