Odpovězme si na otázku, co stojí za úspěchy firem jako Facebook, Apple, Ebay. Zjistíme, že vedle samotného technického řešení je to zejména přesný odhad potřeb trhu, podložený sledováním nejen technologických změn, ale i změn sociálně ekonomických. K tomu, aby se firma stala špičkovou, již v dnešní době nestačí na existující poptávku jen reagovat, poptávku je třeba předvídat. A ty nejlepší firmy svými výrobky a službami poptávku sami vytvářejí na základě odhadů technologických, sociálních a ekonomických změn. Vyspělé země si jsou vědomy, jak důležitý je správný odhad budoucího vývoje pro dlouhodobou prosperitu firem, a snaží se podnikům, zejména malým a středním, v tomto úsilí svými službami aktivně pomáhat. Česká republika má ambici se těmto vyspělým zemím přiblížit. Proto ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo strategii, která jde napříč institucemi státní správy.
Nejvyšší čas na změnu
Upřímně řečeno, nasměrovat českou ekonomiku na vyšší výkon je pro nás nezbytností. Pozice Česka v mezinárodním srovnání konkurenceschopnosti se zhoršuje. V žebříčku Global Competitiveness Index, který každoročně vypracovává Světové ekonomické fórum, se Česká republika v loňském roce propadla o pět míst na 36. pozici. Ve sledovaném období jsme nebyli schopni se přiblížit vysoce konkurenceschopným zemím, jako je Německo nebo skandinávské státy, ale naopak konvergujeme k zemím, jako je Španělsko, Itálie nebo Portugalsko. To není z hlediska naší budoucnosti dobrá zpráva, bohužel však jen dále dokresluje současný neutěšený stav českého hospodářství.
Zpomalující růst produktivity ekonomiky jako celku, nezdravé a neudržitelné zadlužování, korupce a neefektivita ve veřejném sektoru a nedokončená dopravní infrastruktura, to vše jsou faktory, které nás brzdí a oslabují naši konkurenceschopnost. Tam, kde jiné státy zrychlují tempo, aby posílily svou pozici na mezinárodních trzích, ČR zaostává. Jednoduše řečeno, bez reforem, bez koncepce a vize budování naší mezinárodní konkurenceschopnosti nebudeme schopni ani udržet naše stávající pozice na globálních trzích, natožpak snížit náš odstup od vyspělých zemí.
Pokud nebudeme reformovat náš přístup k inovacím a vzdělanosti, dá se očekávat, že se role českých firem bude stále více redukovat do pozice subdodavatelů bez kontaktů s koncovými trhy či s inovacemi. V kombinaci s klesající úrovní školství a vzdělávání bude mít tato situace v dlouhodobém měřítku devastující účinky na růst i udržitelný rozvoj české ekonomiky i na konkurenceschopnost české pracovní síly v mezinárodní soutěži.
Tři priority
Strategie konkurenceschopnosti má být významným nástrojem státu, jehož implementace by v průběhu příštích deseti let měla vést ke zvýšení životní úrovně a jehož prostřednictvím by se mělo upevnit postavení ČR jako stabilní a rozvinuté země na mezinárodní úrovni.
Předpokladem strategie není plánování budoucího vývoje. Při její tvorbě se vychází ze srovnání s ostatními státy světa. Srovnávání se světem by však nemělo končit tímto dokumentem, ale mělo by průběžně pokračovat po celou dobu jeho naplňování. Cílem je umístit se prostřednictvím soustavy efektivních a především koordinovaných reforem mezi 20 nejvíce konkurenceschopnými ekonomikami světa. Jedině přes tyto reformy a kvalitativní změny v naší ekonomice budeme schopni dosáhnout zdravého hospodářského růstu a dlouhodobě udržitelné vysoké životní úrovně.
Na rozdíl od všech předchozích dokumentů má tato strategie prostřednictvím více než 40 projektových karet jasně stanovenou cestu, jak této vize dosáhnout. Dokument navrhuje u každé oblasti konkrétní cíle, časový harmonogram jejich plnění a odpovědnost za příslušný projekt. Na každé z projektových karet jsou stanovena měřítka, podle nichž bude posuzováno, nakolik je projekt úspěšný.
Na základě podrobné analýzy byly přitom stanoveny tři prioritní oblasti, na něž by se reforma měla zaměřit především. Pod logem 3i se tak skrývají inovace, infrastruktura a instituce. Když zlepšíme zejména tyto oblasti, můžeme se do první dvacítky indexu globální konkurenceschopnosti reálně dostat.
Pokud jde o inovace, Česko se musí zaměřit nejen na spolupráci ale zejména na transfer znalostí mezi podnikovým a akademickým sektorem, která je v současné době na velmi nízké úrovni. Podmínkou je ale změna charakteru inovační poptávky v podnicích. Zvýšit se musí také kvalita přípravy příslušných vnitřních procedur i kapacit většiny akademických institucí. Jedním z klíčových opatření pilíře inovace je například určení klíčových technologických oblastí ČR – tyto klíčové oblasti budou sloužit k zacílení podpor podnikání a výzkumu.
Další z nástrojů, které strategie používá, je databáze Trade Intelligence, kterou loni zprovoznila agentura CzechTrade. Databáze obsahuje velké množství obchodních či makroekonomických údajů o všech světových teritoriích. Kombinuje statistická data s know-how vedoucích zahraničních kanceláří CzechTrade. Je to nástroj, který pomůže nasměrovat výrobu českých podniků na to, po čem je nebo bude na světových trzích poptávka.
Živý dokument
Základním nástrojem jsou kvalitní instituce, infrastruktura a makroekonomická stabilita, které vytvářejí prostor pro udržitelný růst založený na vnitřních úsporách, podmínkách pro podnikání a inovace. Pro dlouhodobý úspěch strategie konkurenceschopnosti je klíčové její provázání s ostatními významnými koncepčními dokumenty. Z tohoto hlediska se jeví jako nejdůležitější její pevné provázání s Kohezní politikou 2014+, neboť tyto dva dokumenty jsou k sobě komplementární (kohezní politika může v řadě případů přispět k financování opatření Strategie konkurenceschopnosti) a jejich společná implementace zvyšuje stabilitu jejich dlouhodobé a systematické implementace.
Svůj význam však má i provázání na proexportní strategii – neboť je to právě schopnost podniků obstát na zahraničních trzích, co ve velké míře určuje konkurenceschopnost České republiky. Podstatné je i napojení na energetickou koncepci, národní program reforem.
Často slyšíme námitky, že sepsáním jednoho plánu, jak dosáhnout konkurenceschopnosti, se ještě úspěchu nedosáhne, že všechno mají v rukou podniky. S tím, ač to zní „sebemrskačsky“, musím souhlasit. Především v případě naší strategie nejde o žádný pevný plán, ale o živý dokument, který má pružně reagovat na podmínky ve světě, které chceme spolu s podnikatelskou sférou nepřetržitě monitorovat, vyhodnocovat a podle výsledků toho jednat.
