Mezi opatřeními na snížení vysokých rozpočtových schodků vláda zvažuje zvýšení odvodů ze zdravotního a sociálního pojištění živnostníků blíž k úrovni odvodů placených zaměstnanci. Je ale žádoucí tyto oba druhy odvodů rozlišovat, protože u každého je situace trochu jiná.
Úvaha je jednodušší u zdravotního pojistného: konkrétní data sice podle všeho nejsou veřejně k dispozici, nicméně není jasné, proč by osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) potřebovaly služby českého zdravotnictví výrazně – natožpak dvakrát – méně než zaměstnanci, což by odpovídalo výši pojistného.
Už před lety sice lobbisté OSVČ poukázali na fakt, že živnostníci odvádějí do zdravotních pojišťoven výrazně víc, než jakou hodnotu péče čerpají. Totéž – a nejspíš ještě výrazněji – ale platí i pro zaměstnance, protože zaměstnanci i živnostníci musejí „dotovat“ veřejnou zdravotní péči poskytovanou dětem a studentům, a zejména lidem v postproduktivním věku.
Z pohledu nároků by zdravotní pojistné OSVČ zkrátka mělo být oproti dnešnímu stavu zřetelně vyšší.
U sociálního pojistného je věc složitější. Desítky procent všech OSVČ platí jen minimální odvod, takže do budoucna směřují k extrémně nízkému státnímu důchodu.
Pokud si živnostníci vedle velmi nízkých odvodů do státního systému navíc odkládají ještě další peníze jako polštář, díky kterému bude jejich celkový důchod přijatelný, pak zvyšování jejich odvodů do státního systému nutné není. Průběžný penzijní systém sice od nich dnes dostává málo, ale v souladu s tím jim bude málo vyplácet.
I tak je tu ale hrozba, že až budou podnikatelských penzistů s velmi nízkým státním důchodem stovky tisíc, půjde o takovou voličskou sílu, že nějaký následovník bývalé ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a podobných „tureckých hospodářů“ prosadí zvýšení těchto důchodů polštář nepolštář a zásluha nezásluha.
Tuto obavu chápu jako hlavní opodstatnění dnešních vládních úvah o tom, že by se pro OSVČ měly zvýšit i odvody na sociální pojištění.
Autor je ekonom České spořitelny
