Profil: Felipe VI. Španělský, naděje rodiny, jejíž obliba klesá

Felipe VI

Felipe VI Zdroj: ctk

Král Juan Carlos reprezentoval Španělské království téměř čtyřicet let. Dlouhou dobu se těšil velké popularitě, ta ale za poslední dva roky kvůli několika skandálům prudce klesla. Po jeho nedávné abdikaci se v centru pozornosti národa ocitl princ Felipe, který v mnohém působí jako protiklad svého otce.

Loni v dubnu se král Juan Carlos objevil před televizními kamerami, o francouzských holích a se zkroušeným výrazem, aby se omluvil španělskému lidu. „Je mi to velice líto. Udělal jsem chybu. Už se to nestane.“

Neoblíbený král

Tyto tři úsečné věty se vztahovaly k tehdy rok starému skandálu. V době vrcholící ekonomické krize si král vyrazil do Botswany na lov slonů. Kdyby si tehdy nezranil kyčel, proběhlo by vše bez povšimnutí. Ale kvůli urychlenému leteckému přesunu panovníka a následné operaci kloubu se vše dostalo na titulní strany nejen španělských novin.

Snímek krále pózujícího před zabitým slonem se stal hitem sociálních sítí a událost zastínila i několik let starý případ, kdy španělský panovník v Rusku skolil jedním výstřelem medvěda poté, co naháněči nebohé zvíře opili vodkou a vypustili z klece. (Nutno dodat, že Juan Carlos nejspíš netušil, co jeho lovecké výpravě předcházelo.) Skandál z Afriky inspiroval i vznik muzikálu, který Juana Carlose bezostyšně zesměšňuje. „Dospěli jsme do bodu, kdy realita překonává fikci,“ řekl k tomu představitel hlavní role Toni Alba.

Král Felipe IV. na snímku se svým otcem králem Juanem Carlosem, manželkou královnou Letiziím a dcerou princeznou LeonorKrál Felipe IV. na snímku se svým otcem králem Juanem Carlosem, manželkou královnou Letiziím a dcerou princeznou Leonor | reutersKrál Felipe IV. na snímku se svým otcem králem Juanem Carlosem, manželkou královnou Letiziím a dcerou princeznou Leonor

Jako by toho nebylo dost, probíhala zároveň vleklá aféra kolem králova zetě Inaki Urdangarína kvůli daňovým únikům, praní špinavých peněz a nekalému získávání veřejných zakázek. Letos v lednu kvůli tomu soud vyslýchal i jeho manželku princeznu Cristinu, což dostalo královskou rodinu do bezprecedentní situace.

Navíc byl král pověstný svým okázalým životním stylem a slabostí pro opačné pohlaví – bulvární média uváděla čtyřciferné odhady počtu jeho milenek nebo spekulovala o jeho románku s princeznou Dianou. To vše mělo podíl na všeobecné nespokojenosti a přivedlo do ulic tisíce lidí, kteří požadovali konec monarchie a skandovali hesla jako „Bourboni do práce!“

Čerstvá krev

Rozhodnutí Juana Carlose odstoupit je překvapivé i pochopitelné zároveň. Bývalý král totiž navzdory rostoucí neoblíbenosti
ještě loni na podzim rezolutně odmítal spekulace o svém případném odchodu do důchodu. Změna názoru se dá chápat jako výsledek střízlivého zhodnocení situace – na jedné straně je stárnoucí panovník s pošramocenou pověstí a zdravotními problémy, na druhé pak energický a oblíbený muž, který má všechny předpoklady převzít odpovědnost.

Když odstupující monarcha 2. června oznámil záměr abdikovat a předat vládu svému synovi Felipemu, ožila opět debata o zrušení monarchie, ale také naděje v nápravu reputace královského úřadu. Princ Felipe se totiž zdá být dokonalým vzorem ctnosti. Vysoký a pohledný čtyřicátník působí vlídně, nenuceně a sympaticky. Na rozdíl od svého otce má image vzorného manžela i otce a svou úlohu v čele monarchie, k níž byl od dětství připravován, bere prý velmi vážně.

Není tedy divu, že jeho popularita roste. Zatímco monarchie jako taková má v průzkumech sotva padesátiprocentní podporu obyvatel, nový panovník se těší důvěře 66 procent respondentů. „Je dostatečně zralý, připravený a odpovědný, aby se stal hlavou státu a začal nové období naděje, jež skloubí zkušenosti s potenciálem nové generace,“ řekl o svém synovi Juan Carlos.

Novopečený král má za sebou důkladné vzdělání na několika prestižních školách. Strávil tři roky studiem na vojenských akademiích a získal hodnost podplukovníka generálního štábu jednotek pozemní pěchoty, kapitána fregaty generálního štábu španělského námořnictva a podplukovníka generálního štábu vzdušných sil. Poté studoval právo, ekonomii a mezinárodní vztahy.

Jako následník trůnu se účastnil mnoha oficiálních cest do zahraničí a královskou rodinu reprezentoval i při nejrůznějších svátcích a návštěvách španělských měst. „Jeho cíl, jeho jediný cíl je sloužit Španělsku. Je v něm hluboce zakořeněno vědomí, že musí být hlavní osobou ve službách své země,” prohlásila o něm jeho matka královna Sofia.

Osudová žena

Oblibu však Felipemu nepřineslo to, že by byl vzornou ceremoniální figurou bez chuti a zápachu. Například v roce 1992 se aktivně účastnil letní olympiády v Barceloně a získal šesté místo v jachtingu ve třídě soling.

Daleko více však na veřejnost zapůsobilo v roce 2003 jeho zasnoubení s dobře známou televizní reportérkou Letizií Ortiz Rocasolano, kterou nyní novináři oslavují jako „první královnu ze střední třídy“ ve Španělsku. Její otec byl novinář a matka zdravotní sestra. Snoubenka prince, která jezdila metrem a splácela hypotéku na byt, si pochopitelně získala sympatie mnoha obyčejných lidí. Že v manželství nebude hrát druhé housle, dokázala Letizia už při první příležitosti před kamerami, kdy svého snoubence v jednu chvíli netrpělivě napomenula: „Nech mě domluvit!“

Svatba se konala po půl roce a po narození dcer Leonory a Sofie se stal z rodiny, jež si nezakládá na okázalosti, vděčný objekt fotografů, kteří je mohou zastihnout při nákupech či vyzvedávání dětí ze školy. Letizia se po boku manžela začala účastnit jeho formálních povinností a sama se pustila do množství aktivit podporujících práva dětí, vzdělání či kulturu.
Snažila se osvojit si co nejrychleji dvorskou etiketu a zvládat co nejlépe povinnosti vyplývající z jejího postavení, ale dokázala se tradici také postavit. Například když zjistila, že podle zvyklostí by její dcery měly na veřejnosti nosit stejné oblečení, rezolutně to odmítla.

Kvůli svému perfekcionismu a ctižádosti má ovšem i odpůrce. Některé články ji vykreslují jako přehnaně ambiciózní kariéristku.

„Jako princezna si nastavila laťku velmi vysoko, proto je napjatá a chybí jí bezprostřednost. Je to i tím, že je pod drobnohledem novinářů,“ zastává se nové královny autor životopisu nastupujícího krále José Apezarena. „Více ve své kůži je na nenápadných akcích, jako je třeba návštěva nemocnice, než při ceremoniích, kde je v roli princezny.“ Také její záliba v alternativní rockové hudbě či pravidelné návštěvy projekcí nezávislých filmů a divadelních představení nejsou každému po chuti, španělský bulvár ji dokonce překřtil na „Hipsterskou královnu“.

Co bude dál

Nový král už mnohokrát v minulosti naznačil, že pod jeho vedením se monarchie změní. „Chci uvést do praxe svou pevnou a neutuchající touhu přizpůsobovat tuto instituci v každém okamžiku době, v níž právě žijeme,“ řekl například před třemi lety.

Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y Grecia
Narodil se 30. ledna 1968 v Madridu.
V roce 1975 zemřel generál Franco a Felipův otec se ujal vlády.
V 18 letech složil v parlamentu přísahu věrnosti konstituci a králi.
Studoval na několika prestižních školách ve Španělsku, Kanadě a USA.
Na letní olympiádě v Barceloně byl vlajkonošem španělského olympijského výboru a soutěžil v jachtingu.
22. května 2004 se oženil s Letizií Ortis Rocasolano. V roce 2005 se jim narodila dcera Leonor a dva roky poté Sofía.
Vedle oficiálních povinností se věnuje i sociálním projektům, například v Latinské Americe.
19. června 2014 byl korunován a zároveň se stal vrchním velitelem španělské armády.
Mluví španělsky, katalánsky, francouzsky, anglicky a domluví se i řecky.