„Vše, pod co jsem se jako vydavatel podepsal, jsou mí oblíbenci, poslouchám je a mám je rád dodnes. Některá alba jsou srdeční záležitostí více, některá méně – ale nestydím se za žádné,“ říká letos čtyřiapadesátiletý spoluzakladatel a nynější majitel Indies Scope Milan Páleš ke katalogu, který čítá na 270 titulů.
Stát příliš alternativní hudební scénu nepodporuje, jestli vůbec. Nechtěně ale k vybudování renomované značky přispěl. Původně totiž založili Páleš s kamarádem Michalem Gruberem brněnskou společnost Indies jako půjčovnu (většinou svých vlastních) CD. V provizorních prostorech bytu jednoho z kamarádů otevřeli dveře prvním zájemcům o nepříliš masovou hudbu (číslem jedna byla tehdy v katalogu Indies novinka od Pixies) před čtvrtstoletím 14. února 1990. Po čtyřech letech provozu se ovšem stát rozhodl půjčovny zlikvidovat a zakázal je. Z Indies a desítek dalších se tak staly „bazary“, kde si jeden den člověk CD „koupil“ a druhý den jej zase vrátil.
„Samozřejmě jsme tam za tři měsíce měli policejní letku a všechno nám zabavili. Padlo i trestní oznámení a půjčovna skončila,“ vzpomíná na začátky Páleš. V té době již mělo Indies pět nebo šest obchodů, kde se kromě půjčování některého z 3500 CD prodávaly i nové tituly, jako například tehdejší fenomén Nirvana, která vyšla již i v Česku licenčně. „Do té doby jsme vydali asi jen deset, možná patnáct titulů. Konec půjčoven pro mne ale znamenal vydavatelství na plný úvazek,“ říká Páleš.
Od hardcoru k worldmusic
Značka Indies je pro mnohé spojená spíše s písničkáři jako jsou Iva Bittová, Zuzana Navarová, Jan Burian či Radůza, folkovým Jablkoněm, folklorním Hradišťanem a rockovými Psími vojáky, Už jsme doma nebo Trabandem. Prvním vydaným titulem s čestnou značkou 001 se ale možná překvapivě stala dnes již neexistující hardcorová formace Meat House Chicago I. R. A., které znali Páleš s Gruberem z koncertů. Vydání alba původně kapele slibovala jiná firma, ale ta nakonec v divokých letech po sametové revoluci rychle zkrachovala.
Nikdo nevěděl, jak se dělá účetnictví, které se v té době navíc neustále měnilo. Vždyť já jsem od začátku nebyl ani živnostník
„Tak jsme jim řekli, ať donesou master, že to vydáme my. Tím to vzniklo. Pak jsme udělali třeba za rok jednu dvě desky,“ popisuje Páleš nesmělé začátky, kdy se svým kolegou bojovali nejen o důvěru kapel, ale i s účetnictvím a srozumitelností tehdejších zákonů. „Učili jsme se to za pochodu. Všechno bylo spontánní, hektické. Nikdo nevěděl, jak se dělá účetnictví, které se v té době navíc neustále měnilo. Vždyť já jsem od začátku nebyl ani živnostník, stačilo jen povolení úřadu,“ dodává.
Šťastná třináctka
V roce 1994 popřálo hudebním nadšencům i štěstí. Do stáje Indies se podařilo od velké gramofonové firmy Globus přilákat ikonu tehdejší nezávislé scény Filipa Topola a jeho Psí vojáky. Lépe řečeno nejprve pianistu a skladatele, který chtěl u Indies natočit sólové album, neboť tehdy byla kapela zrovna v rozchodu. Zavřel se do jednoho z brněnských studií, ale bez svých spoluhráčů dlouho nevydržel a ti dorazili nakonec také. Výsledkem bylo album zhudebněných textů Filipova bratra Jáchyma z jeho knihy Sestra, které se začalo prodávat ve velkém.
„CD mělo u Indies pořadové číslo 13, což bylo pro nás šťastné číslo. To byl moment, kdy jsem si řekl, že to bude fungovat a že mě to uživí. Odešel jsem z obchodu a půjčovny a šel vydávat na plný úvazek,“ podotkl Páleš.
Hned poté se k Indies přidali Už jsme doma, kteří pro změnu vydali desku u jiného labelu, BMG. Důvodem přechodu k malé nezávislé firmě jako Indies byl podle Páleše především osobní až přátelský přístup k muzikantům a jejich deskám. Indies nikdy nikoho podle Páleše nenutilo do dlouhodobých pětiletých smluv na tři desky, nerozhodovalo o grafické podobě obalů či pořadí písniček. „To byly důvody, proč chtěli jít k nezávislé firmě. Nekladli jsme jim podmínky,“ míní Páleš.
Ze začátku měly velké firmy výhodu v propracovanější distribuci. Ale jak říká Páleš, album bylo pro velkou firmu zajímavé jen chvíli, když se prodávalo. Když zájem opadl, tak ho smetli pod stůl a další výlisky už světlo světa nespatřily – a to i u tak renomovaných interpretů a autorů, jako byla třeba Iva Bittová. Indies však u existujících kapel stále nové výlisky vyrábějí. „Alba Ivy Bittové prodáváme dvacet let a stále je lisujeme. A tím, jak Iva jezdí po světě a stále ji někde objevují, tak dnes dodáváme její desky do Německa či Nizozemska,“ dodává Páleš.
Trojí dělení Indies
Od původních alternativních rockových hudebních stylů se vydavatelství postupem času otevřelo dalším žánrům. Začíná dominovat folk, přidává se world music a folklor, nechybí ani rock, jazz či rap. V roce 2005 vstupují Indies Records jako podílníci do nahrávacího studia Střelice a vzniká tak Studio Indies.
V roce 2007 se ale vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři samostatné subjekty. Páleš pokračuje ve vydavatelské činnosti pod značkou Indies Scope a rok po rozdělení založil i produkční a koncertní agenturu Indies Production. Milan Gruber si založil vlastní značku Indies MG Records, letitý kolega Jaromír Kratochvíl se nadále věnoval výhradně značce Indies Happy Trails. Rozdělilo se tak malé impérium, jehož roční tržby dosahovaly až deseti milionů korun.
| Z historie vydavatelství |
|---|
| Vydavatelství Indies vzniklo původně jako půjčovna CD v roce 1990 (půjčovna skončila o čtyři roky později). Od té doby vydalo Indies alba desítkám spíše alternativních umělců jako Iva Bittová, Zuzana Navarová, Jan Burian, Radůza, Jablkoň, Hradišťan, Psí vojáci, Už jsme doma, Traband nebo Tara Fuki, za které získala řadu cen Akademie populární hudby (Anděl) a dalších. V roce 2007 se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři nynější subjekty – Indies Scope, Indies MG Records a Indies Happy Trails. |
Jedním z hlavních důvodů rozdělení byl přece jen trochu odlišný vkus obou hlavních aktérů firmy. Páleš inklinoval spíše k world music a folkloru, Gruber byl více na písničkáře typu Jana Buriana a Jiřího Dědečka. Preference jsou vidět i z toho, co dnes jednotlivé značky vydávají. „Bylo těžší si náš katalog rozdělit, ale nebylo to na nože,“ usmívá se Páleš. O klidném rozchodu svědčí i to, že i nyní zaštiťuje všechny tři labely stejná distribuce, takže pro obchodníky se toho zase tak moc nezměnilo.
Důvodem rozdělení byly i rozdílné názory na fungování firmy. Páleš zastával myšlenku investice do vlastního nahrávacího studia a do budoucna šetřit za mastery, za které firma dávala nemalé peníze. Gruber zase prosazoval myšlenku za peníze vydat nová alba. Páleš preferoval účast na hudebních veletrzích (od roku 2004 Indies Scope pravidelně reprezentuje na odborném hudebním veletrhu WOMEX, od roku 2010 i veletrhu MIDEM) a spolupráci s profesionálem z oboru PR propagaci značek alb. A přirozeně se lišily názory na vydávání ztrátových alb podle toho, čí byl autor desky oblíbenec. Páleš se navíc v té době odstěhoval z Brna do Dolní Loučky na Vysočině, odkud svůj byznys řídí dodnes.
Když nebyly peníze, tak se nevydávalo
Během let se podařilo pod křídla Indies přivést řadu umělců z nejvyšších pater tuzemské hudební scény. Prodeje jejich alb tak mnohdy podržely vydavatelství v době, kdy se desky menšinových žánrů prodávaly méně. „Vždy jsme fungovali spíše živelně. Když jsme měli peníze na účtě, tak se vydávalo. A když nebyly, tak se nevydávalo. Když kdysi zkrachovala jedna distribuční společnost, která měla naše zboží za půl milionu a nezaplatila nám, tak půl roku poté nic nevyšlo. Neměli jsme za co,“ vzpomíná na nelehké doby Páleš.
Nejprodávanějším albem se jednoznačně stala deska zhudebněných textů Jana Skácela O slunovratu od Jiřího Pavlici a Hradišťanu s hitem O vodě a dalšími z roku 1998. Během prvních pěti let se jich prodalo asi 25 tisíc a nyní je k mání již ve třetí variantě. Do top nejprodávanějších patří samozřejmě i alba Ivy Bittové, zejména Bílé inferno, které natočila s Vladimírem Václavkem a koupilo si jej přes 15 tisíc lidí. Dařilo se i Radůze či Trabandu, jehož alb se prodávalo v minulosti kolem tří až pěti tisíc.
Počty prodaných alb, při kterých se vracejí náklady na vydání, se přitom výrazně liší. Záleží na tom, kolik potřebuje kapela na studio, což může být i třeba 150 tisíc korun, nebo zda si donese kapela master s nahrávkou sama, jestli se natočí videoklip a na jaké úrovni či kolik bude stát propagace. „Když se vše udělá nejlevněji, tak už kolem prodané pětistovky můžeme říct, že jsme na nule. A když se to udělá ve studiu s klipem, tak je potřeba prodat tak dva tisíce kusů,“ počítá Páleš.
Oslavy vyvrcholí koncertem
Čtvrtstoletí značky Indies oslaví všechny tři nynější labely společně, a to velkým sobotním koncertem v brněnském Sono Centru, který na den přesně je 25 let od otevření původní půjčovny kompaktních disků. Na dvou pódiích vystoupí sedmnáct kmenových umělců a kapel rozličných žánrů jako například Traband, Jablkoň, Čankišou, Už jsme doma, Kieslowski či Tomáš Kočko.
Zda podobně ve velkém stylu oslaví i případné třicáté výročí za pět let, to Páleš zatím netuší. U vydávání alb ale hodlá zůstat. „Jsem na muzice už závislý, takže já ji budu dělat, i když budu v důchodu. Grabovat alba do správného formátu a posílat je na server můžu klidně i z vozíku. Ale jestli budou další oslavy, to nevím,“ uzavírá Páleš.
Český hudební byznys je na dně. Po letech je to první dobrá zpráva
