Profil Miloslava Ludvíka: Umět tak politiku jako Caesar

Stejného úkolu se mohl ujmout už před čtyřmi lety, ale nabídku být lídrem kandidátky nakonec odmítl, léta se spokojil s pouhou rolí pražského zastupitele, dával přednost profesní kariéře. Nikdy se také neucházel o vyšší stranický post. I tak ale v hlavním městě vždy zastával vlivné funkce – zasedal a zasedá hned v několika výborech a také působil ve statutárních společností, jako je Pražská energetika či Dopravní podnik hlavního města Prahy. „Je prostě zkušeným manažerem,“ vysvětlují socialisté.

Svou novou metu Ludvík zatím nekomentuje, že by sociální demokracie tentokrát mohla pomýšlet dokonce na vítězství, naznačuje pouze nepřímo: „Po dlouhé době je to tentokrát hodně otevřené, politická scéna se natolik změnila a je natolik rozbitá, že si myslím, že tentokrát má šanci každý.“ Nepřímo vyzdvihuje i svoje přednosti. Tím, jak popisuje nemocnici, kterou řídí. Podle něj je dnes Motol město, pohybuje se v něm na dvacet tisíc lidí. Jsou to pacienti, zaměstnanci, návštěvníci. Rozkládá se na osmatřiceti hektarech, má vlastní dopravní systémy, vlastní systém výroby elektřiny, vodárnu i spalovnu.

Do čela kandidátky, které by mu mohlo zajistit i primátorský řetěz, se dostal s přehledem. Mimo jiné i proto, že není vyhraněným stoupencem žádného vnitrostranického proudu, je tudíž přijatelný pro všechny, napříč celou pražskou organizací ČSSD. I když ho někteří spolupracovníci kvůli jeho názorům občas nazývají „odéesákem“.

Kulicha už nikdy neodpáře

Ve volební kampani má Ludvík jednu záležitost téměř zaručenou. Když nic jiného, jeho soupeři jistě s gustem využijí výroky o tom, jak motolská nemocnice přednostně pečuje o pacienty, kteří mají vliv na rozdělování státních peněz, a díky tomu jich i víc dostane. Díky němu už si při slově kulich jen těžko kdo vybaví zimní čepici. Stručně řečeno, na výjezdní poradě ve Špindlerově Mlýně ředitel hovořil o systému protekčních pacientů – v lékařském slangu „kuliších“ – kteří pomáhají nemocnici při získávání peněz na investice, a nabádal kolegy, aby jim všemožně vycházeli vstříc.

Média z videa zveřejněného na YouTube žila měsíce, tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger ale zůstal nad věcí: „Pan Ludvík je dlouhá léta ředitelem Fakultní nemocnice v Motole a vyvedl ji z těžkých ztrát. Nemocnice funguje z našeho pohledu dobře. Přivedl Motol k rozkvětu.“ Navíc připustil, že se ve zdravotnictví rozdělují peníze ve zpolitizovaném režimu. „Ale rozhodně bych z toho nevinil pány ředitele,“ konstatoval.

Pojem kulich se nakonec – coby lékařské označení – dostal i do učebnice. Použil jej psychiatr Radkin Honzák, autor knihy o etice a komunikaci s pacientem, kterou pro lékaře vydala ČLK, a to v kapitole nazvané Komunikace a etické problémy s VIP pacienty. Kulichy tam dokonce dělí do speciálních kategorií. Spoluautor knihy lékař Petr Bartůněk říká, že pojem „kulich“ se používá dobře čtyřicet let a je odvozený od prominentního pacienta stejného jména. Na Moravě protekčním pacientům
zase říkají Richardi.

Na obědě s Caesarem

Existují ale i jiné výroky, na které by Ludvík možná raději zapomenul. K nim by mohl patřit například ten, který pronesl před přednosty a primáři své nemocnice. „Nejlíp v českém byznysu jsou na tom dva lidi: šéf ČEZ Martin Roman a šéf Motola Miloslav Ludvík.“ Na jeho osobních stránkách je pak možné se dočíst i tyto věty: „Když jsem zapátral, které z významných osobností světových dějin mají shodné datum narození, objevil jsem tři. Herečku Raquel Welchovou (ta se mi jako mladému jinochovi děsně líbila ve filmu Zvíře, kde hrála s mým nejoblíbenějším francouzským hercem Belmondem), dále zpěvák skupiny Queen Freddie Mercury (kdo by ho z mé generace neposlouchal a nezbožňoval) a třetím je, zajímavá shoda jmen, francouzský „král Slunce“ Ludvík XIV.

Na dotazníkovou otázku – s kterou historickou osobností byste chtěl jít na oběd – odpověděl, že s Caesarem, aby od něj zjistil, jak být úspěšný v poorgánech litice. Cílevědomý a také vzorný, podle toho, co sám o sobě píše, byl už od dětství. Zatímco jiní kluci z jeho třídy v pražských Vršovicích běhali po ulici, on buď ministroval v kostele, anebo – za nepochopení vrstevníků, navštěvoval pobočku Městské knihovny pro mládež. Teď miluje pilotování sportovních letadel. Jak říká, při létání si báječně vyčistí hlavu a může ho jen doporučit.

Miloslav Ludvík, | Bretislav Kovarik

Jak se udržet ve funkci

Nemocnici se sedmimiliardovým obratem řídí už čtrnáct let, přežil už devět ministrů zdravotnictví. A jím vedené zařízení je s výjimkou jednoho roku v černých číslech. Jen taková perlička – tři roky předtím, než usedl do ředitelské kanceláře v Motole, v roce 1997, chtěl právě tuto fakultní nemocnici poslat do konkurzu. Tehdy šéfoval pobočce farmaceutické firmy Apotex a Motol neplatil za léky. Skončilo to dohodou o narovnání.

O tom, jak se dá tak dlouho udržet v tak horkém křesle, ale mluvit nechce, prý je pověrčivý, a proto to nemůže prozraPřed časem se ale médiím svěřil, že paradoxně nejvíc nahnuté to měl za sociálnědemokratického ministra zdravotnictví Davida Ratha. Ten ho chtěl vyhodit hned dvakrát.

A pokud jde o dotace? O té největší, ve výši skoro pět miliard korun na dětský pavilon, se rozhodlo v roce 2005, v době, kdy rezort zdravotnictví řídila sociální demokratka Milada Emmerová. „Když jsem sem v roce 2000 přišel, některé operační sály připomínaly stodolu, například sály ORL byly vybudovány v přepažené chodbě. Než jsme se propracovali k rekonstrukci, byla to dlouhá a marná jednání, hrozilo i uzavření dětské části,“ objasňoval po dokončení rekonstrukce Ludvík.

Pro dětskou péči je dnes Motol klíčová nemocnice. A z ambiciózních cílů Motol neslevuje. Chce vybudovat vlastně nemocnici v nemocnici. Takovou, jakou lidé znají z amerického seriálu Pohotovost, i když jen s patnácti až sedmnácti lůžky. Do Motola má už brzy jezdit metro, a stane se tak jedinou nemocnicí přímo na stanici podzemní dráhy. Vedení proto předpokládá, že se významně zvýší i počet pacientů, kteří tam budou vyhledávat urgentní péči.