Radek Palata: Čas velkých proměn Ruska

V Rusku se rozběhla předvolební kampaň. Mělo by nás zajímat, jak se Rusové na prosincové parlamentní a březnové prezidentské volby připravují. Pro ekonomické vztahy s Ruskem má stav tamní politické scény zásadní význam.

Mocní kormidelníci

Stát totiž hraje v ruské ekonomice nezanedbatelnou roli. Ani druhé kolo velké privatizace, plánované podle ministra financí Alexeje Kudrina v příštích třech až pěti letech, totiž nepočítá s proměnou vlastnických vztahů v odvětví energetiky klíčovém pro blízkou budoucnost – zemním plynu. Státem ovládaný Gazprom bude dál garantem funkčnosti ruské státní sféry, což lze s ohledem na její nemalé potřeby plně chápat.

Řada velkých státních podniků však privatizována bude. Včetně železnic, do nichž už například české banky vkládají nemalé investice. Ale také třeba ropný sektor.

Celkem přirozeně se tak v rámci připravovaných velkých změn projevuje zájem o politiku také u ruských podnikatelů. To, komu mocní podnikatelé projeví svou přízeň, může značně ovlivnit nejen prosincové volby do dumy, ale i ty prezidentské zkraje března 2012.

Známý magnát Michail Prochorov, pravda, se svou novou stranou Pravoje dělo doufá jen v překročení sedmiprocentního volebního prahu dumy. Ale jak velký význam představuje pro politiky ruská podnikatelská sféra, ukazuje i sám prezident Dmitrij Medveděv. Ten se hodlá o své případné kandidatuře na další funkční období vyjádřit až podle toho, zda mu projeví přízeň právě podnikatelé, kormidelníci mamutích podniků.

Podnikatelé a komunisté

Moc a bohatství těchto ruských magnátů pochází z éry Borise Jelcina. Tehdy tito lidé během první vlny privatizace, všeobecně nazývané „divoká“, získali za malé peníze majetky, jejichž hodnota rázem prudce vystoupala. Nic na tom nezměnila krize konce devadesátých let a příliš ani ta nynější. Změna nastala snad jen do té míry, že jejich vztahy se státem jsou dnes ještě těsnější a často mnohem méně nepřátelské než dříve, byť některé velké hlavy musely padnout.

V tom sehrál hlavní roli současný premiér Vladimir Putin. Ten se na podporu podnikatelské sféry může zřejmě spoléhat méně než Medveděv. Ekonomický rozměr jeho politické kampaně však bude rovněž zásadní. Jeho šachový tah, vytvoření jakési profesní všelidové fronty, naznačuje snahu přiblížit stále dominantní Jednotné Rusko formátu odborové strany po vzoru britských labouristů. Tím bude méně závislá na vůli podnikatelů a zároveň uvolní rostoucí tlak v levé části politického spektra.

Tam se, jak ukázaly regionální volby, projevují zpátečnické tendence. Na řadě míst výrazně uspěli komunisté, ač je od rozpadu SSSR vede stále týž Gennadij Zjuganov. Pro volby do dumy vznikne navíc zřejmě spojenectví komunistů s demokratickými levicovými a liberálními opozičními stranami. Je zřejmé, že v takovém uskupení by hráli vůdčí roli organizačně nejvyspělejší komunisté a představovalo by nejvýznamnější opoziční sílu v nové dumě.

Vada na kráse

Přesto lze očekávat, že ani po zimních volbách do dumy se význam Jednotného Ruska výrazně nesníží. Bude se dál chovat jako všeobjímající státostrana. Jinak by se v Rusku tak důležité kroky, jako jsou druhá vlna privatizace a tolik potřebná modernizace hospodářské infrastruktury, stěží podařilo prosadit, natož uskutečnit. To za tu malou vadu na kráse politické plurality přece stojí. Nebo ne?

Autor je publicista