Babišova nechutná kampaň je plná výkřiků, nad nimiž zůstává rozum stát

Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: Profimedia.cz

Oficiální zahájení předvolební kampaně hnutí ANO
2
Fotogalerie

V normální volební kampani sebevědomá vládnoucí strana postupuje tak, že dá na stůl seznam úspěchů svého vládnutí a připojí k nim nějaké ty plány do budoucna. Volič pak tuto výstavku „dostiženij naródnovo chazjastva“ buď ocení, nebo odmítne. Takhle jednoduché to je. Jenže hnutí ANO buď není sebevědomé, nebo se úspěchy pochlubit nemůže. A tak jeho komunikační kanály, konkrétně sociální sítě premiéra Andreje Babiše, na poslední chvíli zaplavila série výkřiků, nad nimiž zůstává rozum stát. Aspoň na první pohled.

Všechny předvolební průzkumy naznačují, že volební výsledky budou těsné. Ne snad ve smyslu prvního na pásce, ale hlavně v otázce sněmovní většiny, a tedy možnosti sestavit většinovou vládu. V tomto boji se počítá každé procento, neurotická situace panuje hlavně kolem pětiprocentní uzavírací hranice. Tam už se hraje dokonce o půlprocentíčka a hlasy tady leží když ne přímo u popelnic, tak aspoň na chodníku. Nějakým 70 procentům českých voličů může být úplně jedno, když Babiš blouzní o odevzdávání chat a chalup migrantům. O jejich hlasy Babišova – řekněme to rovnou – nechutná kampaň neusiluje. Jde o malé procento nerozhodnutých, protestních voličů, jejichž hlasy mohou ale mít v konečném součtu cenu jackpotu.

Proč je ta kampaň nechutná? Z komunikačního hlediska jde přirozeně o argumentační fauly, zcela konkrétně pak o takzvaného slaměného panáka. Podstatou této řečnické lumpárny je vytvoření přehnané nebo zkreslené verze protivníkova argumentu (slaměný panák), který pak bez milosti rozcupujeme a rozházíme na kousíčky. Zjednodušeně řečeno si prostě postoje svého protivníka vymyslíme, abychom se vůči nim mohli vymezit.

„Chaty a chalupy migrantům? Nikdy!“ On někdo nabízí chaty a chalupy migrantům? Ne, proč? „Ekofanatici by nejradši zrušili auta. Tak tohle fakt nechci?“ Plus související: „Kola místo aut?“ To opravdu někdo navrhuje? Samozřejmě že ne. A pak je tu heslo „Nemakat a sdílet? Tohle fakt nechci!“, které už je tak vyšinuté, že se člověk musí trochu zamyslet, aby pochopil, kam míří. Nejspíš ke sdílené ekonomice, kterou už koneckonců Babiš napadl dřív, letos v červnu. „My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi!“ křičel tehdy ve sněmovně a úplně v tom zápalu zapomněl, že pro sdílenou ekonomiku sám horoval ve „své“ knížce „O čem sním, když náhodou spím“ před minulými volbami.

Na první pohled je Babišova hra šílená, když ji ovšem člověk posoudí racionálně, dává smysl. Hnutí ANO je v tuto chvíli všechno, jen ne sebevědomá vládnoucí strana jdoucí si suverénně pro zopakování volebního úspěchu. Závěrečnou fázi své kampaně rozkročilo od potěmkinovského stříhání pásek a vytváření dojmu vzkvétající země až po uvedenou klamavou, či přímo lživou reklamu.

Dopad takto vedené kampaně je přirozeně devastující, odbrzděné marketingové týmy posouvají hranice možného a boří veškerá tabu. A to všechno pro pár hlasů v oblasti, kterou se sociologové pro její „tekutost“ bojí přesně popisovat. Příště si stejnými metodami může do této šedé zóny pro hlasy dojít kdokoli. Jen se nám to nejspíš bude líbit ještě daleko méně.

Kdo je to Andrej Babiš:

Video placeholde
Volební lídři 2021: Andrej Babiš (ANO) • Videohub