Malé hlasování pro sněmovnu, velký krok pro budoucí podobu Rady České televize a českého mediálního prostředí vůbec. Poslanci se tento týden snad konečně dostanou k odložené volbě čtyř radních ČT a půjde o hodně.
V první řadě samozřejmě o počet nově volených členů rady. Čtyři křesla v patnáctičlenném sboru jsou slušná porce i za normálních okolností, které nyní rozhodně nepanují. Když k tomu přičteme ještě mandát Zdeňka Šarapatky, který vyprší na podzim, obmění se letos plná třetina členů rady. Když se loni na jaře měnili tři členové a do rady nastoupili Hana Lipovská, Lubomír Xaver Veselý a nynější šéf rady Pavel Matocha, zásadně to změnilo poměry. Prakticky okamžitě začal útok na generálního ředitele Petra Dvořáka, a v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že je jeho odvolání na spadnutí.
V posledních týdnech se naopak bojová fronta posunula v jeho prospěch, známe dvě čerstvá usnesení dozorčí komise Rady ČT, že Dvořák není ve střetu zájmů – což měla být formální záminka startující proces odvolání. Každopádně Lipovská a spol. vnesli do rady hodně ostrý vítr a jde o to, jak dovolba čtyř členů dokáže proměnit poměry kritiků a zastánců současného vedení.
Druhá věc jsou procedurální tanečky, které se kolem volby nových členů hrají. Volba je přerušená od poloviny dubna, její kritici namítají, že část z dvanácti kandidátů, které sněmovní volební výbor poslal do závěrečného kola, nesplňuje formální požadavky. Konkrétně proto, že organizace, které je navrhly, nesplňují zákonné požadavky – nejde o spolky „představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“.
Jde vlastně o formální hříčku, za kterou se už léta schovává běžná praxe. Kandidát si sežene podporu od libovolné organizace, často obskurní nebo aspoň takové, jejíž činnost s mediální oblastí souvisí jen hodně vzdáleně.
Podle právní analýzy, kterou se znovu zabýval volební výbor sněmovny, jde o sdružení Liga Libe, Pétanque club Brněnští Draci a Libereckou sportovní a tělovýchovnou organizaci, jejichž podporou se vykazují tři z dvanácti nominantů. Volební výbor ovšem odmítnul své nominace přehodnotit, a tak do tohoto týdne vstupuje původní dvanáctka. Jak vážný tento spor je, ještě uvidíme.
Jeden z neúspěšných kandidátů, mediální manažer Michal Klíma, je připraven hnát věc k Ústavnímu soudu. Tím, že poslanci vybírali z kandidátů podpořených neoprávněnými spolky, zasáhli podle Klímy do lidských práv kandidátů nominovaných těmi, kdo pravidla splňují.
Už jsme si v Česku stačili zvyknout, že velké nespravedlnosti a nemravnosti v zákonech narážejí často až u Ústavního soudu, mnohdy ve velmi napjatých časových nebo politických souvislostech – zmínit můžeme třeba nedávný nález, který prakticky zasáhl už do vyhlášených sněmovních voleb.
I Klímovo případné podání by přišlo do zajímavé doby a rozhodně přesáhlo horizont současné sněmovny. A tím jsme u třetí souvislosti. Všichni, kdo šli aspoň trochu kolem, vědí, že kritizovaný způsob volby je jen zástěrkou pro běžnou praxi, kdy se do rady nedostane nikdo bez vyjednané politické podpory.
Formálně si hrajeme na nominace kulturních a jiných spolků, prakticky je volba v rukou politiků. Podtrženo tím, že je tajná, což poslanci opakovaně odmítli změnit. Už se tedy znovu mluví o tom, jak způsob nominací a volby změnit. Prozatím ale pořád platí, že loučící se sněmovna má tento týden v rukou budoucnost ČT, kterou už svou loňskou volbou dokázala slušně rozkolísat. Teď má šanci buď ji korigovat, nebo pořádně zatopit pod kotlem.
