Minulý týden jsme zde premiérům Babišovi a Fialovi doporučili společnou symbolickou tiskovou konferenci, a oni ji obratem uspořádali. Děkujeme. Zdá se, že země v tuto chvíli nemá vážnější problém, a tak je spousta času dopřát zotavenému prezidentovi jeho hvězdnou chvíli při zkoušení prvňáčků, pardon – ministrů. Česko v roce 2021 dál hledá hranici absurdní satiry. Předání moci těch pár dní počká, stejně se už s podzimní covidovou vlnou nedá nic moc rozumného dělat, pokud tedy nepočítáme případné uzavření lichých stánků na tržištích v sudé dny, a to ve městech, jejichž jména začínají na tvrdé souhlásky.
A tak už si prezident ze své vitríny přehrává panáčky z pražského orloje, kteří mu v Lánech defilují a hrají s ním hru na pohovory o znalostech z resortů. Bylo by to možná vtipné, pokud by se země nenacházela uprostřed epidemické krize a rozvratu veřejných financí, pokud by v tom bylo za mák věcného smyslu a pokud bychom se pohybovali na hřišti Ústavy. Toto ovšem není ústavní hřiště, dokonce je to úplně jiný sport – prezidentovi je totiž do znalostí ministrů šumák, je to odpovědnost premiéra, který si je vybral.
Volební lídři 2021: Petr Fiala (ODS, lídr koalice Spolu)
Když mluvíme o věcném smyslu: Nedozvěděli jsme se příliš, co konkrétně Zeman s ministerskými adepty rozebírá. Jistě, obecně ho chválí, že se ptá zasvěceně. „Schůzka byla velmi konkrétní, bavili jsme se o prioritách pro resort ministerstva místního rozvoje i o otázkách digitalizace,“ pochvaloval si předseda Pirátů Ivan Bartoš po schůzce, která se zcela nedigitálně odehrála přes samo-domo spíchnuté plexisklo. Country for the future.
Leccos prozradila i kandidátka na ministryni obrany Jana Černochová: „Twitterové úderce vadí, že jako kandidátka na ministryni obrany – vážně, věcně a profesionálně diskutuji s vrchním velitelem ozbrojených sil České republiky o prioritách resortu i slabých místech v obraně země a aktuálním nasazení vojáků v době covidu.“ To je ovšem hluboké nepochopení, čímž jsme zpátky u smyslu dané věci.
Vážně, věcně a profesionálně může s vrchním velitelem diskutovat současný ministr obrany nebo armádní velitelské shromáždění generálního štábu. Toho letošního se před pár dny Zeman neúčastnil, pobýval zrovna v nemocnici. Vážná, věcná a profesionální diskuse s adeptkou na ministryni bude vždy v rovině nezávazného tlachání, které nemá oporu ani ve vztazích prezidenta s exekutivou, ani v ústavních procedurách souvisejících se jmenováním vlády. Jistě, je to jakási slušnost, na kterou se kandidáti odvolávají. Ze strany prezidenta ovšem o žádný společenský taneček nejde.
„Získán čas, získáno všechno,“ řekl Zeman na konci října, když se mu z nemocnice podařilo odložit svolání Sněmovny a demisi Babišovy vlády na nejzazší možný termín. Tehdy to byl výrok ne zcela srozumitelný, vysvětlovaný v kontextu Zemanovy ne zcela jasné mysli. Teď vidíme druhé kolo jeho praktického naplňování: dva týdny pohovorů, které jen odvracejí střet o jmenování vlády, který tak či tak musí přijít. Zeman se jako predátor ústavních procedur dostává pomalu do pozice hegemona, získává ztracené předpolí, Fialovi lidé mu poklonkují. Neodvrátí nic, ve chvíli, kdy Zeman podle svého dřívějšího prohlášení „zavetuje“ jednoho ministra, půjde znovu do tenkých. Spor se v tu chvíli dostane do stejného bodu, ve kterém by byl, kdyby Fiala kategoricky odmítl nechat své apoštoly v lánském orloji defilovat. Ztracen čas, ztraceno všechno.
