Rozpolcená Evropa nemá na výběr. Pád se blíží

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Kolaz E15

Neděle 19. června 2011: „Jsem vaše nová oběť,“ zahlaholil v Lucemburku nový ministr financí Řecka Evangelos Venizelos. Natvrdo a bez servítků, napsaly agentury. „Smál se u toho,“ líčí svědci. Kolega Wolfgang Schäuble tvrdí, že šlo o nejtěžší okamžik pro řecký lid. „Jinak to nešlo,“ dodal.

Už pouhé hodnocení jedné epizody ukazuje, nakolik se rozchází přístup Evropy k řecké nákaze. Té, která polyká jeden miliardový úvěr za druhým. Do toho přicházejí požadavky věřitelů, aby si Atény více utáhly opasek. Řekové se bouří, oživují duchy z minulosti a mluví o komplotu, politici se rozpadli do skupin.

„Jedni jedou na summit, aniž vědí, oč jde. Druhým je to jedno,“ konstatoval deník Die Welt.
Zbývá pár zasvěcených. „Pro unii a Řecko je to dobrá zpráva,“ reagoval na parlamentní důvěru pro vládu premiéra Jorgose Papandrea v noci na středu předseda Evropské komise José Barroso.

Jenže analytici mluví o předčasné radosti. Nikdo prý neví, kolik miliard ve skutečnosti „řecký sud“ potřebuje. A kolik je třeba mít v záloze pro infekci Španělska, Itálie a Belgie.Jisté je, že samotné slovo Řecko leze mnohým v unii na nervy. Tím spíše, že dluhový příběh na dvoudenní schůzce neskončí. Řečtí poslanci plán škrtů ve výši 28 miliard eur posoudí až příští týden. Společenství bude vyčkávat.

Tak jako tak nemá na výběr: nemají-li Atény skončit v polovině příštího měsíce v platební neschopnosti, musí euroklub zaplatit. Německo, Francie a některé další země už vedou debatu s domovskými bankami a pojišťovnami, nakolik se zapojí do řecké sanace. Berlín doufá v příspěvek 30 miliard, ale spíše zůstane u přání. Číslo má zaznít 3. července, kdy se sejde ECOFIN.

Možností jsou případné státní pobídky. Ale pro koho? Četné peněžní domy se řeckých pohledávek zbavily. Třeba Němci snížili na konci prvního čtvrtletí svou přítomnost v porovnání s loňským jarem na polovinu. I těm, kteří netuší, však musí být jasné, že pouhá hotovost, byť oplátkou za řezy, Řeky na nohy nepostaví. „Nemůžeme chtít jen oběti,“ uznává Barroso. Doporučuje proto miliardovou půjčku, jež by nakopla řecký hospodářský růst. Je to málo, křičí jedni. Co za to? ptají se druzí. A čas běží.