Šašek provokuje: Vítaný precedens

Šašek

Šašek Zdroj: e15

Před pár lety se v Česku rozvířila debata o takzvaném náhubkovém zákoně, který nakonec prošel bez "nejproblematičtějších“ pasáží. Nyní stojíme před podobnou, a přitom zcela jinou situací, která však bude pro česká média v důsledku mnohem „nebezpečnější“.

Pokud Martin Dvořák splní své slovo a skutečně podá trestní oznámení na média, která o něm, a hlavně jeho příbuzných psala bláboly, a skutečně se žalobou uspěje, půjde o něco, co si čeští novináři dneška vůbec nedokážou představit. Tedy že by mohli pykat za své bludy (či častěji zmanipulované PR články).

Dnešní stav je totiž zhruba takový, že média mohou o komkoli napsat cokoli a dotyčný nemá mnoho možností se bránit (jinak bude označen některou z dehonestujících nálepek, jichž se bude zbavovat dlouho). Ono to je zdánlivě v pořádku. Média se v této fázi zpravidla zaštiťují tím, že jsou „hlídacími psy demokracie“ a že je třeba na záporáky poukázat. Je to sexy, lidičkové chtějí číst o zkorumpovaných sviních, proč jim je tedy nedat.

V celém kolotoči se pak zapomíná, že demokracie je především o dělení moci (viz esej O duchu zákonů Charlese Louise Montesquieua) a poslední (a jedinou) instancí pravdy je v takovém systému soud. K tomu dost často nedojde, což bývá vysvětlováno další korupcí a zcela se zapomíná na fakt, že kolikrát zkrátka není co soudit. V tuto chvíli by si pravý hlídací čokl demokracie měl posypat hlavu popelem a stejně pompézně volat, ten a ten je nevinný. Sorry, chlape, nic osobního. To však není tak sexy. Přiznat chybu a vlastní blbost je dokonce opakem „sexy“.

Uvidíme, jak případná soudní kauza Dvořák versus jistá média dopadne. Ale snad se konečně změní systém, v němž všichni chtějí být seriózní jako The Times a populární jako Blesk. Tato kombinace bohužel vede špatným směrem.