Potíž je ve vymezení se ve vztahu k Andreji Babišovi. Tvrzení, že se o jeho podnikatelské aktivity nezajímala a že nestály ve středu jejího zájmu, neobstojí. Jourová šla v Babišových barvách do volebního boje, získala ministerský post a následně mandát na komisařku. Na otázku tohoto typu se měla připravit lépe. Tím spíše, že se o tomto druhu výhrad vědělo se slušným časovým předstihem.
V každém případě česká adeptka ostudu sobě ani Česku neudělala. Na to, aby přidělený post zastávala, evidentně má. Byť bylo chvílemi cítit, například při zdůrazňování vlastní profesní minulosti, že by raději brala jiný obor. Netřeba dodávat jaký… To je ale manko české vlády a jejích bruselských vyjednavačů. Co je v zájmu úspěchu nutné dělat, se vědělo rovněž předem. A také to tak dopadlo, lépe řečeno nedopadlo. Příběh Věry Jourové v Bruselu může začít, nepoučitelnost domácích politiků – bohužel – dále pokračuje.
