Jak číst změnu vkusu filmových kritiků, kteří poprvé za posledních padesát let neoznačili za nejlepší film všech dob Občana Kanea, ale Hitchcockův thriller Vertigo? Půjdeme-li k samé podstatě filmů, zjistíme, že se změnilo málo. Oba totiž vycházejí z fascinace smrtí. Příběh Občana Kanea je rekonstrukcí života miliardáře, který zemřel sám ve svém monstrózním sídle. A až ve chvíli smrti si uvědomuje pramalý význam svého života.
Ve Vertigu je smrtí posedlá dokonce většina postav. Smrt a její záhadnost je ve vrcholných momentech stěžejním tématem Hitchcockova majstrštyku. Je dobré připomenout, že jak Občan Kane, tak i Vertigo se v době svého vzniku nedočkaly jednoznačně kladného přijetí. Možná to souvisí i s tím, že tehdy doba přála veselejším věcem.
Ostatně zrovna nedávno si někdo všiml, že populární kultura je dnes mnohem pochmurnější než před desítkami let. Možná by se i kritici měli pustit směrem, jímž se ve stejné anketě vydali filmoví tvůrci. Ti na rozdíl od kritků zvolili oslavu života, kterou v roce 1953 na filmové plátno nezapomenutelně zachytil mistr Jasudžiró Ozu v Příběhu z Tokia.
