Tržně se pak chová i rezident, který jede v devět hodin večer z práce a nemůže zaparkovat. Jeho tržní mysl si pak znovu zcela pravicově vzpomene na podstatu zastupitelské demokracie (nejkapitalističtějšího ze všech zřízení) a začne tlačit na své zástupce, ať tento problém vyřeší. Jakékoli řešení všech problémů vždy bude z podstaty omezující, čímž se jaksi dostáváme mimo kategorii levicový/pravicový.
Pro zařazení regulace parkování do té „správné“ (byť samozřejmě zcela nedůležité) kategorie si tak můžeme pomoci oblíbenou obezličkou – příkladem ze světa. A ejhle, vyspělé kapitalistické a tržní země v tomto nabízejí poměrně jasný příklad: regulujte všemi možnými prostředky, protože svoboda jednoho nesmí překážet svobodě ostatních. Auta starší pěti deseti let nevjedou do většiny velkých evropských měst, zaparkovat bezplatně je možné jen třicet kilometrů od vnějšího centra jakékoli metropole. Pokud vůbec. O vybírání různých forem mýtného ani nemluvě. Naopak východ je v tomto tradičně daleko „svobodnější“.
Adam Smith možná v pláče, ale ona neviditelná ruka je ve 21. století prostě trochu složitější, než se v učebnicích zdálo.
