Vidíme unavené tváře navlečené v nevzhledných pršipláštích, ve větru, dešti, po kolena brodící se vodou či bahnem. To vše (alespoň doufejme) jen kvůli nikým nedefinované „veřejné službě“. Ale snad nic není tak jasně veřejnoprávní, jako právě povodňové zpravodajství, ať je jakkoli tendenční a stereotypní.
Až opadne voda a studenti mediálních studií se pustí do analýz, jistě přijdou na několik chyb i zajímavých skutečností, jak ČT povodně pojala. Již nyní je ale jasná hlavní zpráva, snad podprahově vnímaná, kterou celé nonstop vysílání divákovi vysílá.
Zní zhruba následovně: Něco shůry ovlivňuje vaše životy, ale nebojte, je o vás postaráno, proto poslouchejte příkazy.
Nebudu s ČT polemizovat, zda to je v tuto chvíli správné, či špatné sdělení. Ale osobně si myslím, že se až příliš ztotožňuje samotný fakt velké vody a jejích dopadů na lidské životy. To opravdu není totéž. Na druhé straně je třeba uznat, že právě implicitní zpráva je ideální pro klid divákův i pro potřeby televize dál reportovat.
Proto doufejme, že ČT bude i při příštích živelních katastrofách konzistentní a znovu vyžene všechny své zaměstnance do zimy a deště. Je to její hlavní povinnost.
