Start mise Artemis I otevře lunární dálnici pro minisatelity

Třesk Marka Schwarzmanna

Třesk Marka Schwarzmanna Zdroj: Jan Štěpánek

S modulem Orion na misi Artemis I poletí k Měsíci vedle trojice manekýnů, speciálně upravených a senzory prošpikovaných panáků s lidskými rozměry, také desatero minisatelitů, které jednak znásobí provoz v cislunárním prostoru, jednak ale zajistí také přísun čerstvých vědeckých dat o souputníkovi Země. Tvůrcům takzvaných cubesatů se úspěšným startem mise, který je naplánován už na toto pondělí 29. srpna, otevře doslova lunární magistrála pro vysílání nových vědeckých instrumentů k Měsíci – stupňový adaptér modulu Orion totiž ve svých útrobách skýtá rovnou 17 pozic pro umístění cubesatů.

Přítomnost drobných satelitů nad Lunou a jejich vědecký přínos by měly být podle očekávání vědců enormní – od sběru dat pro výběr budoucích vesmírných misí až po „standardní“ monitoring událostí v prostoru mezi Zemí a Měsícem. Většina cubesatů, které v pondělí, doufejme, odstartuje směrem k Měsíci, je takzvaně šestijednotková – skládá se ze šesti spojených jednotek o hraně 10 × 10 × 10 centimetrů. Řada z nich navíc představuje velmi důležité mezikroky pro učinění dalších pokroků v přítomnosti lidstva na Měsíci.

Najít ložiska vody

Vezměme si třeba takový Lunar IceCube. Úkolem této sofistikované, čtrnáctikilogramové „krabice od bot“ bude pátrání po lunární vodě a dalších sloučeninách a prvcích, které by budoucí osadníci Měsíce mohli využít nejen pro stavbu základny, ale také její chod a případně rovnou nejlépe pro zásobování dalších misí, třeba směrem k Marsu – bavíme-li se o středně vzdálené budoucnosti, kdy kolem Měsíce bude kroužit stanice Gateway.

Projekt Artemis: NASA chystá návrat člověka na Měsíc

Video placeholde
• NASA

Voda je extrémně významná nejen pro život, ale také pro výrobu raketového paliva použitelného jednak pro návrat vzorků a personálu zpět na Zemi, ale také právě pro zmíněné zásobování letů do hlubokého vesmíru. Schopnost vyrábět palivo mimo Zemi je kritická pro další průzkum – nebo rovnou osidlování, chcete-li – Sluneční soustavy: opakované vynášení tun paliva je jednak rizikové, jednak samozřejmě také neekonomické. Lunar IceCube tak lze chápat jako velmi důležitého prospektora, jehož mapy ložisek budou vitální pro určení budoucích „ekonomických a průmyslových zón“ Luny.

Zmapovat, změřit radiaci i rozmnožit kvasnice

A když už tu píši o mapách – (nejen) detailním focením Měsíce se budou zabývat třeba instrumenty LunaH-Map či LunIr. První zmíněný se zaměří na hledání vodíku, zmapovat by měl během následujících dvou měsíců celou oblast jižního pólu Měsíce. Druhý zmíněný cubesat (evropské provenience) bude mapovat povrch Luny, zjišťovat jeho složení a procesy, které se na něm dějí v rámci interakce s vesmírem. Tato data poslouží pro vytipovávání budoucích vhodných míst k přistání a také vyhodnocování případných rizik pro výpravy astronautů po povrchu Měsíce.

Další zajímavou „krabicí od bot“, která bude kroužit kolem Měsíce, je Biosentinel. Ten na své „palubě“ ponese kmen kvasnic, který jako modelový organismus poslouží budoucímu výzkumu dopadů vysokoenergetické radiace na živé organismy. Biosentinel bude kolem Měsíce kroužit jen chvíli, pak vyletí na vlastní orbitu kolem Slunce, kde stráví dalších 18 měsíců. Právě kvasnice představují po čtyřech dekádách první živý organismus, který bude vyslán do hlubšího vesmíru.

Zajímavý cíl má také japonská sondička Omotenashi (zkratka názvu mise jde „náhodou“ z japonštiny přeložit jako „pohostinnost“). Ta k měsíci vyšle zhruba kilogramový nanolander s vlastním raketovým motorem, který po dopadu za pomoci dvou nafukovacích balonků bude měřit míru povrchové radiace a půdní mechaniku Měsíce.