Tereza Spencerová: Kancléřka a její návrat do reality

Angela Merkelová

Angela Merkelová Zdroj: reuters,

Jen pár dní poté, co přiznala „určité chyby“ ve své migrační politice, a pár hodin poté, co ji měla vrátit do reality volební prohra v rodné spolkové zemi, německá kancléřka Angela Merkelová zahovořila o migrační krizi znovu. A jak se zdá, do reality se jí moc nechce.

V projevu v parlamentu hájila „svou“ dohodu mezi EU a Tureckem, která je podle ní jediným způsobem, jak zvládnout příliv migrantů a uprchlíků do Evropy. Na jedné straně je zřejmé, že řešit migrační krizi dohodami je určitě lepší než se pokoušet bránit „pevnost Evropu“ silou a nechat její zdi utopit v krvi.

Na straně druhé je očividné, že Turecko žádnou velkou důvěryhodností v Evropě neoplývá: pohrůžky prstem na spoušti „migrační zbraně“ popularitě Erdoganovy vlády nepřispívají, tím méně pak její popřevratový příklon k Rusku. Není divu, že z mnoha míst v EU zaznívá varování, že uzavírání paktů s dnešní Ankarou je nebezpečné.

Co víc, sám Erdogan jako by nám bral většinu nátlakových prostředků z arzenálu „cukru a biče“. Jeho parlament oficiálně vyhlašuje, že „na přání tureckého národa“ vlastně už ani neusiluje o členství v EU.

Současně ukazuje klasickou orientální „velkorysost“, když nechává „bruselským“ čas do konce roku, aby se rozhodli, zda smlouvu udrží v chodu výměnou za bezvízový režim pro Turky. Ale je zjevné, že ani v tomto případě nejde pro EU o žádnou výhru – čas hraje do karet výhradně Erdoganovi.

Pozoruhodná je i představa německé kancléřky, že by se právě už „existující“ dohoda měla stát vzorem pro smlouvy s dalšími státy. Evropská komise totiž mimo jiné povolila Německu – poprvé od roku 2011 – „vyvážet“ uprchlíky zpět do Řecka. Prý to dnes už umožňuje „zlepšení tamní uprchlické infrastruktury“. Přitom kumulace uprchlíků ve skutečnosti tamní ostrovy postupně mění ve svébytné koncentrační tábory ztracené v limbu jakési fantomové evropsko-turecké smlouvy.

Za současné situace si lze představit Řeky, kterým rupnou nervy a prchnou z EU i NATO. Hůř na tom nebudou.

Pokud je něco takového vykládáno jako důkaz funkčnosti smlouvy, tak potěš pámbů. Vezměme navíc do úvahy, že Brusel nedávno odmítl poskytnout zbídačenému Řecku další úvěr. Za takové situace se nabízí úvaha o Řecích, kterým prasknou nervy, prchnou z EU i NATO a prohlásí se klidně třeba za „speciální teritorium“ Číny. Hůř na tom téměř určitě nebudou.

Je pak už jen neuvěřitelné, že podle Angely Merkelové by podobné nefunkční dohody o vývozu represí mimo Evropu měly být uzavřeny také třeba s Egyptem, Tuniskem nebo Libyí, a to třeba bez ohledu na fakt, že v libyjském případě nikdo pořádně neví, se kterou z tamních několika soupeřících vlád se vůbec dá o něčem jednat.

A to se prý EU ještě snaží uzavřít dohody s Nigerem a Mali, přes které proudí afričtí běženci. Schopnost tamních zkorumpovaných režimů dodržovat dohody a prosazovat jejich uplatňování se ovšem nule ani neblíží. Ona se nule rovná. Angela Merkelová má pořád velké plány. Čest jejich památce.

Autorka je komentátorkou Literárních novin