Úspěch mise DART je obdivuhodný, ale nicotný

Třesk Marka Schwarzmanna

Třesk Marka Schwarzmanna Zdroj: Jan Štěpánek

ilustrace sondy DART a měsíce Didymos
doposud známá "mapa" volně letících objektů ve Sluneční soustavě
3
Fotogalerie

Zapalte svíce, pohodlně se usaďte, obejměte své milé a nechte se unášet libými tóny a romantickými texty skupiny Aerosmith při sledování vesmírného biliáru – a pokud jste neviděli film Armageddon, rovnou si běžte doplnit filmové vzdělání. Takovéhle poetické hlášení včera večer ve velíně mise DART (Double Asteroid Redirection Test) amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) bohužel nezaznělo a nikdy nezazní.

Je to ale škoda, protože přesně to – tedy schopnost lidstva „napálit to“ do dalekého šutru svištícího si to poklidně Sluneční soustavou vlastně takový vesmírný biliár připomíná. Odborníci mu ale raději říkají planetární obrana a po zmiňovaném včerejším oznámení upřesněných dat před to sousloví dokonce dodávají „první úspěšná“ planetární obrana. Cíl totiž jednak dobře trefili, jednak jeho trajektorii významně změnili.

Úspěšná trefa

„Bylo by ohromným úspěchem, kdyby se podařilo zkrátit dobu oběhu o deset minut. Podařilo se to ale o dvaatřicet. Jde o zlomový moment pro planetární obranu i celé lidstvo. Je odpovědností nás všech bránit naši planetu. Je jediná, kterou máme,“ řekl ředitel NASA Bill Nelson.

Poslední okamžiky sondy DART

Video placeholde

O co vlastně šlo? Sonda mise DART zasáhla zhruba přede dvěma týdny menší z dvouasteroidového uskupení Dimorphos-Didymos. Astronomové od té doby propočítávali, zda a jak přesně se podařilo změnit dráhu letu tělesa. Mimochodem, s analýzou fotometrických dat získaných po nárazu sondy DART dokonce pomáhali vědci z Česka vedení astronomem Petrem Pravcem z observatoře v Ondřejově, kteří v roce 2003 Dimorphos-Didymos odhalili.

Hra o těleso

V tomto experimentu zasažený menší Dimorphos (často označovaný za Didymosův měsíc) žádné nebezpečí pro Zemi nepředstavoval, v klidu si jednou za pár minut obletěl partnerský větší Didymos a „staral se o své“. Byl však ideálním pokusným cílem v komplexním projektu lidstva, který se snaží, aby neskončilo jako svého času jiní vládci Země – dinosauři. Jejich éru ukončil právě dopad vesmírného tělesa a následky změn klimatu, které spustil.

Co do velikosti jsou planetka Didymos i její měsíc trpaslíky ve srovnání s tělesem, které před zhruba 66 miliony let dopadlo do dnešního Mexického zálivu a podle vědců zahubilo tři čtvrtiny tehdejší fauny a flóry na Zemi. Menší planetky jsou ale ve vesmíru mnohem častější a podle vědců je tak pravděpodobnější, že by Zemi ohrozily právě ony.

Ostatně dopad vesmírného tělesa na Zemi je jedním z nejvděčnějších témat hollywoodských režisérů – vzpomeňme si na již zmiňovaný Armageddon, Drtivý dopad nebo trhák poslední doby K zemi hleď! Ze serióznějšího soudku je ale nutné zmínit, že pravděpodobnost zásahu Země nějakým asteroidem, jehož dopad následně vyvolá globální katastrofu – zatemnění atmosféry prachem a popelem po dopadu, vymření flóry a tak dále –, se třeba podle propočtů profesora počítačových věd Jean-Marca Salottiho pohybuje pro příšti miliardu let v intervalu 0,03 až 0,3 procenta.

Pomineme-li šance na to, že lidstvo samo způsobí nějakou katastrofu, která povede k jeho vymření, tak to není malé číslo – v podstatě totiž jen „čekáme“, až Zemi něco trefí. Člověku se v tomto kontextu ostatně velmi snadno vybaví třeba Carl Sagan a jeho parafrázovaný výrok „Každá civilizace se buď vypraví ke hvězdám, nebo vymře“. Třeba Konstantin Ciolkovskij Zemi nazval „jen kolébkou, v níž lidstvo nemůže zůstat věčně“.

Způsobí si to lidstvo samo?

Pro zajímavost, vyhynutí lidstva má zajímavé pravděpodobnosti. Třeba do roku 2100 nás může až s pětiprocentní šancí vyhubit umělá inteligence, čtyřprocentní šanci má nějaká globální konvenční válka, jadernému holokaustu je přiřazováno jednoprocentní okno, a máte-li v blahé paměti covid, tak pandemii je studií od Future of Humanity Institute připisováno „jen“ 0,05 procenta.

Jak tedy úterní slávu číst? Umíme rychle letící objekt trefit. Umíme změnit jeho trajektorii. Umíme si spočítat, že se nám to vyplatí umět, protože někdy v budoucnu to budeme muset využít. To je všechno pěkné, že? Do té doby, než si také uvědomíme, že: neumíme efektivně detekovat asteroidy, které k Zemi přilétají. Tedy pardon, ty větší trochu ano, ale třeba za rok 2019 hovoří statistiky jasně: bez jakéhokoli varování kolem Země prosvištělo či v její atmosféře shořelo více než 47 procent veškerých těles a jen sotva o pěti procentech asteroidů jsme věděli s předstihem alespoň týdne.