Můžete se snažit, jak chcete, ale na válce nenajdete nic pozitivního. Specifickou skupinou apologetů války a všech dalších devastujících událostí jsou bohužel ekonomové. Trénováni ve své disciplíně umějí ekonomové hledat zajímavé společenské souvislosti, ale bohužel se nám občas pavučina těchto vztahů v hlavě zamotá a ven vyleze něco naprosto nesmyslného. Ba co víc, přesný opak pravdy. Jako například když spočítají, že válka může mít i nějaké pozitivní dopady.
Kdysi jsme se s přáteli sázeli u každé přírodní katastrofy, například u povodní či tsunami, kdy přijde první článek o tom, že to vlastně nakonec může pomoci ekonomice. Válka nás zaskočila tak moc, že jsme se ještě ani nestačili vsadit, a už se první vyjádření o kladném vlivu konfliktu na ekonomiku objevila. A ne někde v zákoutí sociálních sítí, ale ve velkých světových periodikách. Válka prý určitě škodí, ale nakopne nám ekonomický růst.
Jde o letitou tezi, která pracuje s myšlenkou, že válka rozpohybuje naše nahromaděné peníze, zaměstná lidi a zvýší vládní výdaje. Karikatura této situace by vypadala asi tak, že před válkou všichni ležíme na kavalcích a hromadíme peníze. Protože je neutrácíme, obchodníci nemají příjmy, a nemohou tak udržet tolik zaměstnanců. Nezaměstnaní poté nemají tolik peněz na utrácení a začínáme se točit ve spirále. Jen kdyby snad ti, kteří hromadí peníze, vstali a začali je utrácet. A pokud to neudělají oni, měla by je vláda zdanit a utratit ty peníze místo nich. I kdyby měli lidé jen hloubit díry a pak je zasypávat. Peníze se zkrátka roztočí.
Je to mimochodem přesně ta ekonomická teorie, která dnes převládá. Během Velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století se začaly stavět po Spojených státech přehrady, jež dodnes zůstaly symbolem této politiky. Když přišla recese v roce 2008, řešil ji tehdy nově zvolený prezident Barack Obama záchranným balíčkem takového rozsahu, jaký si do té doby nedovedl nikdo představit, a zbytek světa reagoval podobně, i když menšími balíčky. Možná si u nás vzpomenete na šrotovné, které mělo motivovat k sešrotování plně funkčního auta a nákupu nového.
Jistě, přehrada je užitečnější než kopání děr určených jen k následnému zasypání a stejně tak se můžeme donekonečna hádat, které části Obamova záchranného balíčku byly užitečné a co ony díry. Avšak ani Velká hospodářská krize, ani žádné další recese včetně té covidové nebyly pozitivní zprávou pro ekonomiku. Jsou to čisté destrukce. Jde o to, co není vidět, učí nás dnes notoricky známou poučku francouzský ekonom první poloviny 19. století Frédéric Bastiat. Říká nám, že s každým naším jednáním obětujeme možnost dělat něco jiného. Místo střílení do lidí mohli mladí Rusové péct chleba. Anebo klidně ležet doma a nedělat nic, i to by bylo produktivnější. Anebo alespoň stavět ty přehrady. Jenže Putin samozřejmě nechce rozpohybovat ekonomiku. Chce ničit.
Válka je tak extrémně špatná, že by o jejím negativním dopadu nemělo být žádných pochyb. Ostatně by to mělo být jasné už jen z toho, že v ní umírají lidé, tedy to nejcennější, co máme. A lidé jsou to nejcennější, i kdyby se na ně někdo chtěl dívat čistě skrze ekonomické brýle. Lidé jsou vynalézaví a lopotí se od rána do večera jeden pro druhého. Jasné by to mělo být i z toho, že bychom všichni byli mnohem radši, kdyby měl každý voják místo pušky v ruce lopatu a kopal díry jen proto, aby je mohl obratem zasypat. Nebylo by nám lépe? A co teprve kdyby dělal něco užitečného.
Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger
