Takže možná nebyl politik. Rozhodně tedy ne takového střihu, na jaké si musíme zvykat v poslední době. Byl vzdělaný, záběr jeho zájmů byl neuvěřitelně široký. Uměl poslouchat, byl brilantní diskutér. Polemizoval, ale neurážel.
Valtr Komárek, jedna z nejvýraznější postav událostí kolem sedmnáctého listopadu 1989. Řečník, který lidem dokázal vlít do žil naději. A oni mu opláceli voláním – Komárek na Hrad. Nakonec se stal místopředsedou vlády národního porozumění Mariána Čalfy, která zemi dovedla k prvním svobodným volbám v červnu 1990. Nejvyšší patro politiky ale záhy opustil, především kvůli názorovým neshodám týkajícím se ekonomické reformy.
Spor o vize
Někdo říká, že Komárek byl hledačem třetích cest. Ne, jeho koncept reformy byl prostě alternativou: váhu kladl na institucionální rámec ekonomiky, privatizaci si představoval spíše jako postupné předávání státních podniků silným ekonomickým subjektům – zahraničním i tuzemským.
Tahle vize neuspěla, Komárek prohrál. Možná i proto, že byl akademik a neuměl, anebo neměl potřebu budovat si zázemí v podobě vlastní politické strany. To jeho hlavní oponent Václav Klaus dokázal, a zvítězil. Komárek se z politiky záhy stáhl, vrátil se do prognostického ústavu. „Když jsme se zbavili bariér, byl jsem přesvědčený, že musíme jít rychle dopředu, ale nepočítal jsem s tolika odbočkami, které nás na té cestě zdržely,“ přiznával po čase.
Život byl plný zvratů
Komárek se narodil v židovské rodině, jeho rodiče zemřeli v koncentračním táboře. On skončil u pěstounů, kteří ho schovávali před gestapem. Po válce se stal členem KSČ a vystudoval Ekonomický institut v Moskvě. To mu zaručilo úspěšnou kariéru. V šedesátých letech byl členem Státní plánovací komise ÚV KSČ, na Kubě působil jako poradce revolucionáře Ernesta Che Guevary.
Jeho jméno je však hlavně spojeno s Prognostickým ústavem Akademie věd. Jeho šéfem byl v letech 1986 až 1992 a dokázal v něm soustředit mozkový trust nejrůznějších názorových proudů. Za kariéru mu vděčí mnozí ekonomové, namátkou třeba Vladimír Dlouhý. Z prognostického ústavu ale vzešli i Václav Klaus, Karel Dyba nebo i komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf.
Komárek se angažoval v Občanském fóru, byl federálním poslancem, stál u vzkříšení sociální demokracie. Členem ČSSD se stal v roce 1991 a o rok později ji jako lídr vedl do parlamentních voleb. Z politického života se definitivně stáhl po rozpadu Československa a zrušení prognostického ústavu.
Slova uznání od levice i pravice
Veřejné dění ale dál komentoval, v posledních letech i jako čestný předseda socialistů. V prezidentské volbě podpořil Miloše Zemana. „Vážil jsem si jeho přátelství, jeho nadhledu a obrovské životní moudrosti. Sociální demokracii, ale i celé české společnosti bude člověk jeho formátu a životních zkušeností strašně chybět,“ říká nynější šéf ČSSD Bohuslav Sobotka.
Slova uznání pro něj ovšem mají i pravicoví politici. Ostatně Valtra Komárka jako nestora české ekonomiky, významného člověka, který celá desetiletí ovlivňoval hospodářskou politiku i veřejný život, k jeho osmdesátinám ocenil přede dvěma lety tehdejší prezident Klaus. Za celoživotní dílo mu udělil Zlatou plaketu. „Bral jsem to jako gesto smíření, protože jsme byli dlouho ve při,“ konstatoval Komárek.
„Srdce je tak trochu na vině, že jsem vypadl, že jsem nemohl být mezi vámi. Moc mně chyběly návštěvy krajů, moc mně chyběly diskuze, ať souhlasné, nebo nesouhlasné,“ řekl také Komárek na březnovém sjezdu ČSSD. Bylo to poté, co podstoupil operaci srdce. Od začátku května byl znovu hospitalizován v nemocnici Na Homolce. A včera ho srdce zradilo definitivně. „Každý člověk je svým způsobem zkratkou celých lidských dějin,“ říkával. O něm to platí na sto procent.
Valtr Komárek
» narodil se 10. srpna 1930 v Hodoníně
» vystudoval Ekonomický institut v Moskvě
» v letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary
» od roku 1968 do roku 1971 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, odvolán byl pro reformní postoje
» v letech 1984 až 1992 vedl Prognostický ústav Akademie věd
» od roku 1991 byl členem ČSSD, od března 2011 byl jejím čestným předsedou
