Velká Británie poutá v poslední době pozornost hlavně svým vystoupením z Evropské unie. Nicméně ve stínu této události se ve Velké Británii dějí i jiné inspirativní věci.
Tamní statistický úřad (ONS) například poprvé oficiálně vydal index spotřebitelských cen zahrnující náklady na vlastní bydlení jako svůj hlavní ukazatel. Po několika letech tak byl završen strastiplný proces trvající od roku 2013. S novým indexem se tak ONS přidal i na stranu například Českého statistického úřadu, který vlastní bydlení v indexu spotřebitelských cen už dlouhodobě zahrnuje. Inspirace pro českou praxi ale leží někde jinde.
ONS totiž začal experimentovat s použitím takzvaných big dat při konstrukci cenového indexu. Stahuje ceny z několika internetových obchodů prodávajících potraviny. Úřad si od toho slibuje, že sníží náklady na šetření cen, zvýší frekvenci sběru, protože data stahují na denní bázi a rozšíří počet sledovaných produktů.
To umožní lepší pochopení cenového chování, které zatím ze zřejmých důvodů není možné. Regionální rozdíly sice přetrvávají, a tak šetření v terénu má své místo, ale k cenové konvergenci pravděpodobně dochází, když vám kamkoli dovezou či kdekoli prodají zboží za „internetové ceny“. I složení spotřebního koše lze dnes od největších obchodů za úplatu získat.
Napovědět o útratách a nákupním chování zákazníka může i jeho platební karta. Sice není všechno zlato, co se třpytí, a pečlivá práce s těmito daty bude potřeba, ale vliv velkých dat i v cenových statistikách poroste a pionýrská práce ONS může sloužit jako inspirace.
Vždyť už i ČSÚ používá ceny internetových obchodů u několika málo reprezentantů ve spotřebním koši.
Autor je ekonomem Komerční banky
