Italský bankovní sektor již nějaký čas kráčí na nejistých nohách a minulý týden mu pod ně přihodil další pomyslné polínko.
Po referendu a následné rezignaci premiéra Renziho se velkou neznámou stal potřebný plán na záchranu tamních problémových bank. Konkrétně pak například rekapitalizace banky Monte dei Paschi volala po okamžitém a jasném řešení.
Renzi si na referendum nevybral nejlepší čas, jelikož hned v pátek měla vypršet časová lhůta na finanční injekci ze soukromého sektoru, kterou stanovila ECB. V průběhu týdne se tedy akciové tituly vezly na předpokladu, že dojde k jejímu prodloužení.
Ve vládním vakuu, které minulý týden zavládlo, se ale soukromí investoři k rekapitalizaci moc neměli. Naděje všech pak utnul pátek, když ECB prohlásila, že všichni na trhu hrají podle určitých pravidel, a nic se tudíž prodlužovat nebude.
Pro investory to byl jasný signál, aby začali hromadně uzavírat svoje pozice. V neděli celý nešťastný příběh pokračoval pověřením pro ministra zahraničí vybudovat novou vládu. Dočkali jsme se zároveň ujištění státní podpory v případě, že by se nepodařilo sehnat peníze ze soukromých rukou a včera tak italské banky opět rostly.
Problémem je, že pořád nevidíme řešení skutečného oříšku, kterým je 360 miliard eur rizikových úvěrů. Itálie zoufale potřebuje vládu, která by jasnými a promyšlenými kroky vrátila banky na správnou cestu, jinak nás tento kolotoč zanedlouho čeká znova.
Autor je analytikem Patria Finance
