Kdybych si náhodou sám nevšiml, že už jsme vstoupili v adventní čas, připomněl mi to pán, který včera vlekl Tylovým náměstím vánoční stromek. Stařeček s letopočtem 2019 na hřbetě se šourá ke svému nezadržitelnému konci a nastává čas všelijakých bilancí a anket. A že se toho letos zase stalo habaděj. Obzvláštní nadílku si tedy vykoledoval Andrej „Audit“ Babiš.
Kdyby se mě někdo náhodou ptal, co se mi v uplynulých 12 měsících nejvíc líbilo z kultury, mohu říct, že pokud jde o filmy, mnou nedávno adorované Staříky ještě předběhli Havelkovi Vlastníci, které považuji za zásadní tragikomické dílo a sondu do stavu duše národa srovnatelnou s Hoří, má panenko, Ecce homo Homolka nebo s Pelíšky. A stačí k tomu jakoby záznam schůze jednoho bytového družstva. Všichni herci jsou skvělí, všem bych dal šmahem Českého lva.
U knížek ještě nevím, ale rozhodně mě mocně zasáhl nový magický román režiséra, scenáristy a spisovatele Ivana Fíly Rytec kamejí – kafkovsko-meyrinkovská balada ze staré Prahy. O dalších tipech ještě dám vědět, mám toho rozečteného habaděj a takový Vděk od Francouzky Delphine de Vigan vypadá hodně slibně.
Tři roky po premiéře jsem si konečně našel čas na šílené monodrama Davida Zábranského Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny ve Studiu Hrdinů. O politickou satiru na našich jevištích není nouze, ale tady šel autor na aktuální témata nadmíru rafinovaně. Dělá si legraci z hlavního protagonisty Stanislava Majera, který 80 minut blábolí o domovině, aniž by šlo o prvoplánový výsměch Zemanovi, Okamurovi, Konvičkovi, oběma Klausům nebo Vondruškovi s Robejškem. Někomu asi může vadit cynická relativizace všech hodnot, ale vše je odpuštěno, když v závěru schizofrenně rozlomený Majer v kroji strakonického dudáka falešně zahude hymnu. Málem jsem spadl ze židle.
