Před časem jsem se seznámil s termínem psychologa Junga synchronicita a od té doby ho vzývám. Stručně řečno, zdánlivé náhody i ty nejbláznivější příhody mohou mít nějakou významnou souvislost.
Nejtřaskavější případ jsem zažil v USA. V rámci nabitého programu jednoho výživného grantu nás pozvali do armádního klubu, kde mě posadili vedle veterána se spoustou medailí.
Zjistil, že jsem z Prahy, a vytáhl z kapsy zažloutlý ubrousek. A že byl v naší metropoli chvíli před únorem 1948, s kamarády zašel do hospody a seznámil se s mladými výtvarníky. Jeden z nich mu nakreslil na památku obrázek, chrám svatého Víta. Zdvořile na něj hledím a vidím podpis: Adolf Born. To nevymyslíte.
Pár dalších případů synchronicity jsem zažil v úterý při demonstraci Milionu chvilek pro demokracii. Kremelská hlásná trouba Parlamentní listy halasila, že po příchodu tisíců účastníků z Václavského náměstí na hlavní nádraží hrozí noc dlouhých nožů, což vážně pravil provařený stalinista a exšéf neobolševické pidipartaje Levý blok, advokát Jaroslav Ortman.
Jak tak komouši lžou od přirozenosti, lhali i v tomhle. Naopak i ti, kteří spěchali s nakoupenými dárky na perony, si hojně rozebírali letáky a připínali placky.
Žádný masakr se nekonal, jak věštil v oné Valentově žumpě takzvaný politolog a zhrzený agent StB Zbořil. Opět převládala tolerance, úsměvy, nadhled a spousta obětavých dobrovolníků, která zdarma, nikoli za jakési Sorosovy peníze, dbala o hladký průběh.
Anonymní trollové nikdy nepochopí, že na akci přijel – ovšemže za vlastní – i můj dávný kamarád z Prostějova.
A pointa jako z nějaké adventní britské komedie s Hughem Grantem. Po proklatě dlouhých letech jsem se tam setkal se svou první velkou láskou z třeboňského gymnázia, která dorazila z Chlumu u Třeboně.
Nestačili jsme v té rychlosti probrat naše minulá živobytí s problematickými partnery, dětmi i s roztomilými vnoučaty. Tak třeba na nejbližší demošce. Nebo taky ne. Vot, synchronicita.
Prohlédněte si fotogalerii:
