Z Rejžkova deníčku: Opravdoví Výjimeční

Samueli Beckette a Eugéne Ionesco, povstaňte z hrobů, abyste zjistili, jak vypadá skutečná absurdní tragikomedie, neboť jinak nelze nazvat poslední dění kolem Heleny Válkové a její úporné a posléze už ne tak moc úporné snahy stát se ombudsmankou. Díky historikovi Petru Blažkovi jsme zvěděli, jak temnou má minulost. 

A nekonečná fraška graduje. Pakliže má nejvíce nominací na Oscara Joker, další by si zasloužil hradní žertéř, který místo provařené Válkové navrhl na funkci jednaosmdesátilého Stanislava Křečka. Pětadevadesátiletý Lubomír Štrougal by to třeba taky vzal.

Před politickými šaškárnami se dá naštěstí uniknout k setkáním s milými přáteli, dobrým divadlem, knihami nebo s filmy. Určitě jděte na francouzský snímek Výjimeční od Oliviera Nakache a Érika Toledana. Hraje se v biografech už od konce listopadu, ale snad ho jako já ještě někde stihnete. V Biu Oko nás bylo pět. Nepochopitelné.

Nemám moc rád ankety o nejlepších deset, padesát nebo sto děl vašeho života, ale tenhle film rozhodně řadím neobyčejně vysoko. Bruno ve skvělém podání bývalého kinematografického zloducha Vincenta Cassela vede dobročinný spolek pro autistické děti a nezvladatelné dospívající, které státní zdravotnictví odmítá.

Co si taky počít s hochem, jehož mánií je tahat desetkrát za záchrannou brzdu v metru, či s jiným, který nejradši mlátí svou hlavou o zeď? Bruno se nesmírně obětuje svým klientům a pak čelí snahám nadřízených institucí o zrušení ústavu, zároveň žije sám a jedna za druhou troskotají snahy kamarádů konečně mu najít ženskou. Nejde jen o sondu do žití hendikepovaných, ale především o existenciální téma: nikdy se nevzdávat navzdory neblahým okolnostem. Fakt mě dlouho nic tak nevzalo a v závěru bych se snad i rozbrečel dojetím. 

A zbytek slz si schovám pro kterýkoli pořad prezidentského kandidáta Jaromíra Soukupa na TV Barrandov.