Vláda už všechny palčivé problémy dneška vyřešila, a tak je čas na některá, řekněme, sexy témata. Inflace je pod kontrolou ČNB, rozjely se kompenzace vysokých cen energií, na webech všech ministerstev jsou přehledné online kalkulačky, kdo má na co nárok, požádat si může elektronicky prostřednictvím jednoduchého kódu a opozice uznává, že to vláda dělá dobře a sama by to líp neuměla. Že ne? Ano, tento ironický úvod nám poslouží jen jako odrazový, někdy též zvaný oslí můstek k tématu kompenzací za home office.
Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje novelu zákoníku práce, podle které by měli zaměstnavatelé už od příštího roku poskytovat náhradu nákladů lidem, kteří pracují z domova. Přispívat by mohli na energie, teplo či vodu. Na novelu zákoníku práce mělo Česko tři roky a platit měla v souladu s právem EU už od letošního srpna. Jenže se to, jak už to tak bývá, nestihlo. A teď se spěchá.
Home office je skutečně sexy téma, které ještě vyzdvihla epidemie koronaviru. Rozumnější nevýrobní firmy si spočítaly, že je lepší mít aspoň část výkonu zaměstnanců „na lince“ než firmu zavřenou a v karanténě. Zaměstnanci jistě ocenili možnost obejít se bez dress-code a rozložit si práci podle svých potřeb. Rodinný život jen vzkvétal. Teď tedy ministerstvo přichází s pokusem zapsat práci z domova do zákona a jde na to tím nejlepším způsobem – přes kompenzace.
Amortizace židlí a úraz pádem z gauče
Firma by podle návrhu měla zaměstnanci platit například hodinový paušál na plyn, elektřinu, paliva, dálkové vytápění, vodu, odpad a podobně. Vychází to na necelé tři koruny za každou započatou hodinu práce, měsíčně bratru pětistovku. Což podnítilo naši fantazii. Proč jen energie? To máte: amortizaci židlí a stolů, používání toalet, hrníčky na kafe a čaj, dojít na nákup, uvařit, sklidit, odmýt, příspěvek na jídlo – vždyť kdo doma dokáže uvařit tak výhodně, jako to svedou velké korporátní vývařovny.
Kdo tvoří vládu České republiky:
Speciální kategorií jsou pak pracovní úrazy. Spadl jsem z gauče v souvislosti s plněním svých pracovních povinností, nebo mimo ně? Byl jsem správně proškolen na BOZP a požární předpisy při pohybu ve vlastní koupelně? Smí zaměstnavatel vstoupit ke mně domů, aby mi dal „dýchnout“? A další otázky: co digitální nomádi, kteří putují jen se svým notebookem a telefonem na připojení? Nebo jejich soft verze, nomád kavárenský, který na home office nepracuje z domova, kde řve kočka a pět dětí a manžel nebo manželka jsou připojení do svého zaměstnání z vedlejší místnosti? Dostanou lidé na coffee-office příspěvek na sojové latéčko s mrkvovým dortem?
Proč zákon na něco, co živelně funguje?
A hlavně: stojí to všechno za těch pár stovek, kvůli kterým se má měnit zákon, stanovovat ministerské valorizační vyhlášky, zaměstnat iks úředníků na něco, co živelně funguje a nikdo si příliš nestěžuje?
Existuje rozšířené byrokratické přesvědčení, že všechno je třeba vepsat do paragrafů, udělat tomu tabulku, teprve pak to bude správně fungovat. Přesvědčení je to stejně rozšířené jako mylné. Rozumné firmy si dávno spočítaly, jestli se jim větší volnost pro zaměstnance vyplatí, a pokud ano, vytvářejí takové podmínky, aby měly zaměstnance spokojené a motivované. Zákon, ať už bude napsaný jakkoli, na tom nic nezmění. Jen se pokusí sešněrovat něco, co samovolně funguje.
