Začátkem týdne Slovenskem i celou Evropou otřásla vražda mladého novináře Jána Kuciaka. Šokovaní kolegové začali ihned pátrat po tom, kdo za ní stojí.
Po místním podnikateli Mariánu Kočnerovi se jejich pozornost přesunula na italskou mafii ’Ndrangheta, jejíž spolupracovníci měli na východě Slovenska v napojení na politiky zneužívat unijní dotace. Snad by mohlo být alespoň malou útěchou pro slovenskou společnost, kdyby toto bezprecedentní násilí nepocházelo z „místních“ zdrojů.
Zatímco Slováci zažívají pocity jako z divokých mečiarovských let, v Česku se otevírá brána do minulosti ještě hlubší. Konkrétně v podobě ticha, kterým ústavní činitelé doprovodili výročí komunistického únorového převratu v roce 1948. „Je to historická událost, která je všeobecně známá. Myslím, že důležitá byla hlavně vyjádření historiků. U politiků se to může brát, že to jsou účelové názory,“ řekl předseda Senátu Milan Štěch, proč se k výročí komunistického puče v Československu nevyjádřil stejně jako premiér Babiš či prezident Zeman. Tak potom by měli politici mlčet úplně ke všemu. Mohly by to totiž být účelové názory.
Ani poslední včerejší zpráva nedává moc důvodů k optimismu. Premiér v demisi Andrej Babiš totiž tlačí šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína k rezignaci. „Když se dohodneme, tak to prý bude bez skandálu. Řekl, že by bylo nejlepší, abych skončil do konce února,“ uvedl šéf inspekce. Tak šťastný a vítězný.
