Zápisník Jana Šindeláře: Dovolená s tuzemákem

Ilustrační foto (tuzemák firmy Fruko)

Ilustrační foto (tuzemák firmy Fruko) Zdroj: Mlada fronta

Jedu na letiště a ani trochu mi nevadí pomalá jízda po Evropské třídě. Nikam dnes nepospíchám a pilot František počká třeba do večera. Trochu krotím osobního šoféra Jaroslava, který je zvyklý pospíchat. Dnes mu stejně jako mně začíná dovolená. Právě přišla zpráva, že má zavazadla už jsou v pořádku na palubě. Mám jedinou starost: snad mi komorná Agáta nezapomněla přibalit tuzemák. Tuhle instrukci jsem dal pouze jí, nechtěl jsem s tím obtěžovat asistentku.

Chci nad lahví tuzemáku zavzpomínat na staré chudé časy a nečekám, že by ho na Maledivách měli. Vzal jsem si k tomu Hrabala. Jeho nedávné výročí mi připomnělo, že jsem jeho knihy celé čtvrtstoletí neotevřel. Mám na vzpomínání dva dny, pak přijede žena s dětmi a chůvou. I tak čekám klidnou dovolenou.

Od té doby, co žena nemusí balit kufry, žijeme v idylickém vztahu. Usedám do letadla a říkám si, že už by to chtělo nějaký větší stroj. Při startu sleduji dlouhou kolonu na dálnici směrem na jih, lidé se s naditými vozy pachtí jak mravenci do Chorvatska a Itálie.

Když mi butler nalévá před luxusní chatrčí na liduprázdné pláži první várku tuzemáku, mravenci se stále ještě smaží na dálnicích. Moře mírumilovně šplouchá, když mi uchem projede ostrý zvuk. Procitám z limbu. Vzteklý řidič za mnou mi dává jasně najevo, že se kolona za Udine po dvou hodinách hnula. Děti vzadu nezkrotně drobí a žena vedle… vzpomínám si, se mnou nemluví už od Salcburku. Dovolená asi skončí rozvodem. Ještěže jsem dozadu do kufru propašoval lahev tuzemáku.