A je tu ještě jedna skupina, které se evropské protiuhelné tažení nezamlouvá. Výrobcům uhelných elektráren a tepláren.
Těm však Evropská unie pomoci umí, a to pod heslem: „Co není dobré pro mne, může být dobré pro někoho jiného.“ V Bruselu koluje dokument, který umožní podporovat export uhelných technologií zvýhodněnými úvěry či exportním financováním.
Evropa má přece k dispozici vyspělé technologie, které dokážou uhlí spálit ekologicky a zemím jako Čína nebo Indie, kde je uhlí hlavním zdrojem energie, mohou pomoci provozovat energetiku přece jen o poznání šetrněji k životnímu prostředí. Zástupci průmyslu se nechali slyšet, že bez této podpory by perspektivní trhy brzy obsadili konkurenti, kterým už jejich vlády nabídly pomocnou ruku.
Prý to není protimluv. Na druhé straně zůstává otázkou, jak dlouho může evropským výrobcům vydržet dech. Číňané nebo Indové nezřídka chtějí, aby nabízené technologie viděli pracovat v mateřských zemích strojírenských firem. Pokud se v Evropě v příštích letech nic nového na uhlí nepostaví, nabídku pomoci pro exportéry možná ani nebude mít kdo využít.
