V Česku začalo platit obecné nařízení o ochraně osobních údajů známé pod zkratkou GDPR. Absence adaptačního zákona nechává pracovat obavy z dopadů regulace, která pro většinu lidí představuje šifru.
A obchod se zaručenými tipy & triky jen roste. Alespoň v oblasti byznysu a financí se nabízí radikální řešení – když byla řeč o šifrách, kryptoměny jako by se GDPR řídily beze zbytku. Ze své podstaty brání veřejné identifikaci konkrétní osoby na základě konkrétní platby. Ale legislativa zaměřená vyloženě na kryptoměny v Česku vlastně rovněž chybí, takže asi taky nic.
Naší zemí se šíří geopolitická fantazie o Česku coby neutrálním mostu mezi Západem a Východem. Snaha o vybočení mimo černobílé vidění světa se dá pochopit, ale v podání politiků z hnutí ANO připomíná chytráctví, jak si ve světě najít skulinku bez opravdového makání. Funkčním mostem přece bude Česko hlavně tehdy, když o jeho export a know-how bude zájem po celém světě. K tomu přesouvání peněz z investic na levné jízdenky nepomáhá.
Vybočují i Piráti. Sem tam nešťastným výrokem, pak tvůrčím řešením vytápění v poslaneckém bytě či vcelku rázným vypořádáním se s devadesátkovými politiky. Mezitím si vysloužili onálepkování coby proruský či rovnou kryptokomunistický spolek. Přitom jejich preference od voleb o něco posílily, což svědčí hlavně o relevanci oněch nálepkovačů.
