Zápisník Jaroslava Bukovského: České paradoxy

Pražský Karlův most

Pražský Karlův most Zdroj: Moyan Brenn CC BY 2.0 Flickr

Čeho je moc, toho ještě nemusí být příliš. Moravské řeky decimuje geometrickou řadou rostoucí populace bobrů. Státní podnik povodí Moravy přijde každý rok harmonického života hlodavců na 300 milionů korun. Podle zákona jsou ale bobři paušálně a světu natruc vzácní a jejich odstřel tak nepadá v úvahu.

Na Moravě tak vznikne bobří komise, jejímž úkolem bude řízení hlodavčí populace. Zda nebudou snahy komise hraničící s bobří eugenikou v rozporu s humanistickým přesvědčením ochránců přírody, otestuje čas. Daňovému poplatníkovi nezbude než držet bobříka trpělivosti.

Češi konečně přiznali barvu. Kancelář pro ně není dost sexy místem k práci. Průměrný Čech raději pracuje před prací, po práci, přes oběd, před usnutím, po usnutí, zato však jen výjimečně tehdy, když je za to skutečně placen. Mentálně rozkvétá doma v papučích a v pyžamu a opravdu pracovat je schopen jen tehdy, když se nikdo nedívá. Efektivní spolupráce s kolegy funguje až do okamžiku odhlášení z firemního chatu a přes e-mail by nejraději chodili i na toaletu. Češi odemkli svou třináctou komnatu v průzkumu nejmenované softwarové společnosti. Zda probíhal doma, či v kanceláři, není známo.

Češi prozradili v průzkumech ještě víc. Podle CVVM jsou sice spokojeni s tím, co dělá vláda, ale nesedí jim, kdo v ní sedí. Pětina Čechů netuší, jak vládu hodnotit, historicky nejoblíbenější vládou je u voličů pak ta minulá, při jejímž skládání si ani neškrtli. Inu, kdo se Čechů moc ptá, moc se dozví.