Zdeněk Pečený: Všechno jde, když se chce

Bankomat

Bankomat

Že se nadnárodní společnosti chovají na tuzemském trhu k českým zákazníkům neférově, je obecně známá věc. Stačí se podívat na telefonní operátory, kteří se snaží pokulhávat za evropským vývojem minimálně o tři až pět let a následně své „novinky“ komunikovat jako převratné změny a vstřícné kroky vůči klientům. Podobně banky. Pokud od nich člověk chce skutečně férovou a vcelku výhodnou nabídku, musí od nich téměř odejít, jinak si na něj nikdo ani nevzpomene.

Bankovní klienti se v poslední době naučili využívat kodex mobility, který jim usnadní přechod z jedné banky do druhé, včetně inkas a trvalých příkazů. Pro některé banky není většího probuzení než obdržená žádost, že klient už má účet u konkurence a ten u ní chce zrušit. To se pak začnou dít věci dříve nevídané.

Banka začne nabídkou běžného účtu v ceně 1500 korun ročně zdarma na pět let, když to nezabere, přihodí vedení karet zdarma a nakonec nabídne i kartu zlatou, když už tam ten klient je 15 let. Co na tom, že do té chvíle po něm ani pes neštěkl. Klient nakonec vítězí. Pokud chce, může zůstat u své staré banky a (ne)platit jako v bance nízkonákladové, kam měl namířeno.

Okurková sezona je v plném proudu. Firmy začínají plodit opravdu zbytečné průzkumy ve snaze urvat si pro sebe nějakou letní publicitu. Nechme cenu těchto průzkumů stranou, z kapes daňových poplatníků se nehradí.
Může ale někoho opravdu překvapit závěr průzkumu o cestování, že do zahraničí více vyjíždějí lidé s vyššími příjmy?