Mezi mými „studenty“ se může skrývat budoucí český prezident, říká Senta Čermáková

Senta Čermáková

Senta Čermáková Zdroj: Anna Vacková, E15

Senta Čermáková
Senta Čermáková
3
Fotogalerie

Velkou část kariéry strávila v korporacích, osm let pracovala v centrále Hewlett-Packard v Americe. Teď je zpátky v Česku a soustředí se na inovace a vzdělání. Do její „školičky“ v poradenské firmě Deloitte chodí talentovaní studenti, třeba děti známých manažerů. „Teď studují v zahraničí, ale jednou se do Česka vrátí. Je to ten typ lidí, mezi kterými je budoucí český prezident,“ tvrdí Senta Čermáková.

V české pobočce poradenské firmy Deloitte vedete inovační centrum. Jak k tomu došlo, po dlouhé kariéře ve Spojených státech?

Pracovala jsem v HP pětadvacet let, z toho osm let pro centrálu v USA, a byla tam šťastná. Pak se – byl to poslední rok – při dělení společnosti trochu změnila situace a zjistila jsem, že chci změnu, jinou kariéru. Když jsem v Silicon Valley skončila, ihned jsem se začala učit, vzdělávat se. Zjistila jsem totiž, že jsem oněch 25 let vlastně vůbec neinvestovala do sebe. Měla jsem děti, kariéru, cestovala po mnoha zemích, ale vlastně jsem nevěděla, co mě baví, protože v korporacích si člověk nemůže příliš vybírat. A byla jsem sama překvapená, že jsem si otázku, co je mým posláním, mojí vysněnou prací, položila dost pozdě. Udělala jsem si šest kurzů na nejlepších univerzitách. Postupně jsem dospěla k tomu, že mě baví mentoring. A začala jsem ho v Česku start-upům poskytovat zdarma.

To asi není moc obvyklé nabízet služby zdarma.

Ne. Vždycky jsem zavolala konkrétní firmě a nabídla jim své služby stylem, že jsem teď ve fázi, kdy chci dělat řekněme pro bono. Povídala jsem si i s headhuntery, všichni mi řekli, že je český trh pro mě moc malý, že jsem drahá… Nebyla jsem pro ně zkrátka lukrativní produkt. Zhruba tehdy jsem se potkala s Dianou Rádl Rogerovou, šéfkou české pobočky Deloitte, a domluvily jsme se na spolupráci. Mimochodem, já se s Deloitte už potkala dříve v New Yorku, byli pro mě takovým kamarádem na telefonu. Když jsem dostala nápad, oni mi to krásně nakreslili a spočítali. Takže jsem z této značky měla dobrý pocit.

O jakou pozici při začátku spolupráce s Deloitte tehdy šlo?

Diana mi dala prostor pro to, co chci dělat. Tedy mentoring, start-upy, směr, jak posouvat firmu do budoucnosti. Nálepku to má brand a innovation. Pak jsme se ještě trochu posunuli a otevřeli dveře studentům, stážistům. Věnujeme se i dětem, pro které děláme kurzy a různé aktivity, i ženám, teď zrovna přemýšlím, že bychom udělali i klub seniorů, abychom zpátky zapojili lidi, co prošli Deloitte a sedí na chatách a nudí se. Jinak během roku jsme si na programu inovací a cerfitikací start-upů vybudovali takové know-how, že ho jsme schopni prodávat klientům Deloitte.

Co jsou konkrétně certifikace start-upů?

Vždycky si vybereme jednu skupinu start-upů, například z oblasti zdravotní péče. Pro ně jsme udělali první akcelerátor – health tech. Uspořádáme takový miniveletrh, kde se firmy představují. Máme aplikaci, kde se všichni přítomní vyjádří, který projekt je nejvíce zaujal. Všechny start-upy certifikujeme a jeden z nich jede na soutěž mezinárodního typu.

Za to se platí?

Je to zdarma, stejně jako všechny rady, které začínající firmy dostanou. Kdyby ale chtěly něco dál, to už se platí. V akcelerátoru pracují stážisté, udělají jim videa, sociální média, propagaci – takový startovací balíček. Druhá věc je, že Deloitte si nemůže dovolit certifikovat start-up, který by nebyl takzvaně čistý. Takže všechny start-upy pošleme do našeho interního kolečka, kterým standardně procházejí všichni naši zákazníci a partneři. Je pak jasné, že neperou špinavé peníze, že jejich majitelé nejsou kriminálníci, neobchodují s teroristy a podobně. Certifikát se jmenuje Deloitte Noted a je to takové věno do začátku.

Kolik firem už jste takto probrali?

K dnešku jich je 550 a padesátce z nich jsme udělili certifikát. Ten od nás dostávají start-upy, které projdou výběrem pro náš pop-up akcelerátor, a aktivně se akcelerátoru zúčastní. Akcelerátory děláme tematické a geografické a máme jich za sebou již devět v řadě.


Správná volba vzdělání je čím dál složitější. S touto hádankou pomůže magazín E15 Premium >>>

Video placeholde

Magazín E15 Premium Jak vychovat úspěšné dítě • E15


Popište mi konkrétně práci vašich studentů – stážistů.

Vypíšu projekt, pošlu ho do společné komunikace a vedení dám tomu, kdo se přihlásí. Ale protože teď mám projektů vypsaných čtyřicet, každý člen týmu má šanci se předvést. Udržujeme kontakt i s ostatními, kteří už stáží prošli. Vidím šanci v tom, že se potká talentovaný matematik s talentovaným specialistou na umělou inteligenci, novinářem a třeba kreativcem.

Jak ten inkubátor vypadá?

Je nás pár. Mám svého zástupce jakožto projekt manažera, pak ještě dva seniorní lidi a dále stážisty. Nejvíce jich je v létě, vybíráme nejlepší Čechy. Teď studují v zahraničí, ale jednou se do Česka vrátí. Je to ten typ lidí, mezi kterými bude budoucí prezident Česka. Je jim sedmnáct osmnáct, jsou chytří, přitom jsou etičtí, mají srdce na pravém místě. Jen jsou trochu roztěkaní a potřebují dostávat stále pozitivní zpětnou vazbu, musím jim pořád říkat: Jseš dobrej. Dáváme si proto zpětnou vazbu jako tým, používáme k tomu testy Gallup (testy, které měří silné stránky člověka – pozn. red.). Student se také hodnotí sám a hodnotí jej i ostatní. Se stážisty krom toho připravujeme také profesionální CV, linkedinový profil a doporučení, na kterých projektech dotyčný pracoval, co jsou jeho silné stránky. Odchází tak od nás docela vybaven pro další kariéru – už v osmnácti může mít špičkový životopis. Učíme je také vyjednávací schopnosti či třeba to, aby našli své poslání. Aby to nemuseli řešit ve středním věku jako já.

Rozlišujete, jak se pracuje se středoškoláky a vysokoškoláky?

Dříve jsem to rozlišovala, ale pak mi to přišlo trochu nefér. Máme například studenta Štěpána, mimochodem velice talentovaného, který byl už jako středoškolák šéfem středoškolské unie a i manažerské schopnosti měl lepší než dejme tomu vysokoškolák bez podobné zkušenosti. Někdy si všímám, že někteří středoškoláci jsou trochu dětští, tak je dávám ke zkušenějším stážistům. Ale i středoškolák může být šéfem projektu.

Jak si vlastně studenty do projektů vybíráte?

Na začátku jsme je získávali skrze známé mých dětí a dětí mých známých. Pak doporučoval kamarád kamaráda, dali jsme první inzerát, přišla další várka lidí a tak dál. Teď mám problém, že už musím zájemce odmítat.

Předpokládám, že mezi studenty převažují Češi?

Ano, je jich zhruba osmdesát procent, byť v češtině neděláme skoro nic. Já bych klidně měla víc cizinců, ale nejsou k dispozici. Také se mi osvědčilo, že jsme už na první sezonu pronajali byt, aby tady měli zázemí i ti, kteří by sem sami bydlet nešli. V bytě se učí i vařit a podobně, děláme tam pravidelné společné akce, grilování. Teď je tam deset míst, bydlení je pro účastníky zdarma.

Je omezena doba, po kterou s vámi mohou studenti pracovat?

Když chtějí a jsou šikovní, mohou pracovat po neomezenou dobu.

A míníte váš inkubátor jako rezervoár budoucích lidských zdrojů pro společnost Deloitte?

Ano, jednoho studenta teď posíláme do oddělení daní, druhého jsme posílali do auditu v Brně.

Ze kterých škol máte v programu nejvíce dětí?

Ze Sciences Po, je to pařížská polytechnika a říká se o ní, že je to takový Harvard pro Evropu. Já tu školu přímo neznám, ale určitě ji mohu jen doporučit, protože jsem z ní měla už deset dětí a jsou velmi dobré. Měla jsem také dívku z Cambridge, mám kluky z ČVUT, také z UNYP, jedno děvče z University of LA, také z Imperial College London, je to zkrátka takový mix.

A co z PORG, Open Gate?

To jsou střední školy, ze kterých také nabírám. Například z PORG, z English College, z Hellichovky. Z Open Gate jsem zatím nikoho neměla. Sama učím mezinárodní studenty na CEMS na VŠE, přičemž moji studenti mi pomáhají připravovat studijní plán. Krásně se mi to propojuje.

Kolik lidí najednou může na stáži být?

Teď máme 32 lidí a jsme tak akorát na hraně. Ještě pořád mám přehled, všechny znám, vím, jak se kdo jmenuje a kde studuje. Teď vyvážíme náš inovační nápad na Slovensko.

Co všechno za projekty děláte?

Vyrostli jsme na start-upech, to byl takový náš referenční a největší projekt. Hned potom jsme pracovali na Singularity University, což je globální konference, kterou do Česka přivezl Deloitte jakožto platinový partner. Se stážisty jsme dělali různý servis – úvodní video, zázemí pro naše tři spíkry, do obecenstva jsme prostřednictvím hackatonu sháněli mladé publikum – jeho vítězové dostali lístky. Náš inovační tým také logisticky zajišťoval účast hostů z regionu CEE, pěti největších zemí. Dělali jsme také brožuru, kde byli spíkři popsaní, také jsme organizovali Meet the speakers, kde se potkali řečníci s našimi klienty. Teď jsme měli program na Colours of Ostrava a také děláme podporu všem klubům, co Deloitte má, pro ženy, manažerky, děti a teď ty seniory. Rovněž provozujeme inovační laboratoře. Myšlenka je, že lidé v Deloitte jsou velmi chytří, ale z mnoha oborů, a nemají úplně moc prostoru na to přemýšlet inovativně. Uděláme takovou laboratoř, kam člověk může přijít s nápadem, ten prodiskutujeme a pomůžeme jej vtělit do prezentace, aby dotyčný mohl rovnou jít za šéfem a danou věc posunout konkrétním směrem. Takových projektů jsme zatím udělali pět.

Našla jste v tom poslání, o kterém jste mluvila na začátku?

Určitě ano. Když jsem hledala smysl svého nového působení, došlo mi, že mě nejvíce baví učit. Nemusí to být nutně o učení konkrétního člověka, ale spíše jsem pochopila, jak je vzdělání důležité. Víc, než jsem si myslela na začátku kariéry, kdy jsem chtěla být co největší manažerka a řídit svět. Teď chci být člověk, který vychová co nejvíce šikovných mladých lidí – lídrů. Chci mít recept, jak mladým dodávat sebevědomí, předávat jim zkušenosti. Myslím, že to tady potřebujeme.

Senta Čermáková (50)
Vystudovala biokybernetiku, pracovala na mezinárodních pozicích v Silicon Valley. Nedávno se vrátila do Česka, aby připravila společnost Deloitte na budoucnost a vychovávala generaci Z v oblasti leadershipu, technologií a kritického myšlení.