Politika Bruselu je pokrytecká, měří emise jen na výfuku, říká předseda asociace čerpacích stanic

Předseda SČS - Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček

Předseda SČS - Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček Zdroj: Osobní archiv

Zákaz prodeje motorů produkujících emise oxidu uhličitého od roku 2035 nechává spoustu otazníků v celé řadě odvětví. Čerpací stanice budou zřejmě zasaženy změnou nejvíc, i když spíše v dlouhodobějším horizontu. Stále ovšem není jasné, která bezemisní technologie bude kralovat budoucí Evropě. „Brusel zatím měří emise jen na výfuku. Co proženete zásuvkou, je čisté, všechno ostatní je špinavé,“ shrnuje předseda SČS – Unie nezávislých petrolejářů a České asociace LPG Ivan Indráček.

Dnes se hovoří o několika bezemisních technologiích vhodných pro pohon osobních vozidel. Která podle vás v budoucnosti vyhraje?

Pokud bude na výběr pouze mezi baterií a vodíkem, domnívám se, že u osobní dopravy vyhraje spíše baterie. Na jednu stranu je vodík schopen koncentrovat energii lépe než baterie, na druhou stranu abyste udržela vodík v kapalné formě, musíte ho skladovat za velmi nízkých teplot kolem –250 stupňů Celsia a za obrovského tlaku. Jeho skladování a celý logistický řetězec jsou proto finančně i energeticky náročné.

Výroba vodíku navíc není tolik efektivní. Musíme tak jako tak někde získat čistou elektřinu, tu proměnit v kapalný vodík a ten zas v autě proměnit v palivovém článku zpět na elektřinu. Myslím, že se dříve dočkáme kapacitnějších a rychleji nabíjených baterií, než se podaří zefektivnit a zlevnit výrobu a distribuci čistého vodíku.

Jaká v tomto ohledu čeká budoucnost čerpací stanice?

Čekají nás velké změny, ale jde spíš o evoluci než revoluci. I kdybychom byli nuceni přejít zcela na elektromobilitu, bude to trvat ještě 50 let, což je hodně dlouhá doba z hlediska vývoje technologických inovací. A jediná potřeba, která zůstane stejná bez ohledu na to, čím jedeme, je návštěva záchodu a občerstvení. Právě proto budou potřeba místa podél hlavních tahů, která budou sloužit jako odpočinkové místo s prostorem pro děti, občerstvením nebo třeba nákupní zónou.

Elektromobilita: Jaké jsou plány EU a světa?

Video placeholde
• Videohub

Reagují čerpací stanice na požadavky snižování emisí už dnes?

Ano, ale ne tak, že by provozovatelé čerpaček instalovali dobíječky. Začínají například nabízet paliva s nižšími emisemi. V uplynulých letech se na trhu objevilo HVO (hydrogenovaný rostlinný olej – pozn. red.), palivo z obnovitelných zdrojů nahrazující motorovou naftu. Možná, že někteří dodavatelé začnou už letos dodávat benzin E10, což je benzin s desetiprocentním podílem biolihu. A už dnes existují technické normy stanovující přesné parametry nafty B20, B30 nebo benzinu E20.

Čekají benzinky kvůli skladování paliva s vyššími podíly biosložek nějaké další investice?

Minimální. Čerpací stanice, které v průběhu posledních 15 let prošly renovací, jsou připraveny na prodej motorových paliv s vyšším podílem příměsí z obnovitelných zdrojů. A technologie zůstává stejná i v případě, kdyby se začala prodávat syntetická paliva, což je mimochodem jedna z možných cest, jak zredukovat emise z kapalných paliv v podstatě na nulu.

Jak to?

Ze zelené elektřiny vyrobíte vodík, syntetizujete ho s odpadním CO2, který by nějaká továrna stejně vypustila do ovzduší, anebo ho dokonce z ovzduší stáhnete. Získáte syntetický metan a jeho dalším zpracováním můžete vyrábět naftu, benzin i LPG. Faktické emise takového paliva jsou téměř nulové, protože CO2, který při spalování uvolníte, jste předtím z prostředí odebrali. Samozřejmě že při výrobě takového paliva dost energie ztratíte. Nemusíte ale vytvářet žádnou novou infrastrukturu a palivo mohou využívat již existující automobily. A to je zase velká úspora jak finanční, tak emisní.

Pokud je to bezemisní technologie, proč jim Evropská komise nevěnuje náležitou pozornost?

Bezemisní přístup Bruselu je velmi pokrytecký, protože měří emise jen na výfuku. Při takovém hodnocení vozu je jedno, jaké palivo do auta nalijete, „čisté“ nebo fosilní, stejně ve spalovacím motoru vzniknou nějaké emise. Tak se ze hry vylučují všechny spalovací technologie a zůstává jen elektřina a vodík. Přitom je komisi úplně jedno, jak jsme elektřinu, kterou dnes dobijeme elektroauta nebo kterou využijeme pro výrobu vodíku, získali. Ta může být klidně vyráběna z hnědého uhlí. Říkám tomu „kouzlo zásuvky“. Co proženete zásuvkou, je čisté, všechno ostatní je špinavé.

Komise si dokonce nechala zpracovat vlastní studii, která jasně říká, že pro výši emisí skleníkových plynů není rozhodující typ paliva, ale zdroj, ze kterého bylo palivo vyrobeno. Je tedy víceméně jedno, jestli jedete s benzinovým, naftovým, vodíkovým nebo bateriovým vozem. Podstatné je, jestli jste energii pro vůz získali z uhlí, zemního plynu, větru, slunce nebo třeba odpadu. A přesně tento klíčový fakt Evropská komise ve svých návrzích ignoruje.

Jaký vliv má tento postoj na investice do jednotlivých technologií?

Přímý. Z pohledu investora totiž nemá moc velký smysl investovat do vývoje bezemisních paliv a výstavby výrobních závodů na produkt, u kterého předem víte, že od roku 2035 začne jeho spotřeba upadat.

Státy jako Norsko jsou v implementaci takzvaných bezemisních technologií hodně napřed. Co si o tamním vývoji myslíte?

Vysoký podíl elektromobilů v Norsku je dán kombinací vysokých daní na vozy se spalovacím motorem a naopak osvobození od daní pro elektroauta. Elektromobilita v Norsku ale dává mnohem větší smysl, protože Norsko má významný podíl alternativních čistých energetických zdrojů.

A má elektromobilita smysl v Česku?

Považuji elektrický pohon za výborný například ve městě – ať už jde o hromadnou dopravu, zásobování, taxi, sdílené vozy, cyklistiku nebo na železnici. U meziměstské dopravy mi zatím moc velký smysl nedává. Jsem spíše příznivcem technologické neutrality. Nechť autorita stanoví reálný cíl, ke kterému se máme dostat, časový horizont, ale ať nechá na nás a trhu, abychom si našli ty nejefektivnější cesty.