Po 18 hodinách přerušili šéfové států a vlád zemí Evropské unie v Bruselu debatu o tom, kdo bude v příštích letech u kormidla klíčových institucí EU. Pokračovat budou v úterý. Kandidát socialistů do čela Evropské komise Frans Timmermans budí odpor zemí Visegrádské skupiny. Podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy je jeho odmítnutí ze strany premiéra Andreje Babiše projevem absence snahy pochopit, co je skutečně českým národním zájmem.
Podivil jste se, že Franse Timmermanse odmítá do čela Evropská komise vedle Viktora Orbána a Jaroslawa Kaczynského i český premiér Andrej Babiš? Čím si jeho odmítavý postoj vysvětlujete?
Přijde mi to jako solidarita s Visegrádem a naprostá absence snahy pochopit, co je skutečně českým národním zájmem, což rozhodně není stát na straně Orbána a Kaczynského v kontextu toho, co se nyní v Maďarsku i Polsku děje. Českým národním zájmem by mělo být kandidáty, jako je Frans Timmermans, jednoznačně podporovat.
Proč?
Protože jsou schopni hájit demokratická pravidla. Myslím si, že to je něco, za co bychom měli bojovat a nestavět se proti.
Vy FranseTimmermanse, stejně tak i současnou komisařku Margrethe Vestagerovou, vnímáte jako potenciální výborné šéfy Evropské komise. Proč zrovna oni?
Co se týče Franse Timmermanse, zažil jsem ho mnohokrát při jednáních a podle mě je to člověk, který dobře ví, co Evropa potřebuje. Vedle odborných znalostí a zkušeností je to kandidát, který by mnohem lépe než ostatní politici dokázal Evropu „prodávat“. Není to žádný suchý byrokrat, který všechny jenom znudí k smrti.
A jak si ve vašich očích stojí Margrethe Vestagerová?
Margrethe Vestagerová je odbornice, má široké znalosti a velmi dobře zvládla těžké a složité portfolio hospodářské soutěže. Mnohé kauzy ustála, i když čelila velkým tlakům. To je podle mě velmi důležitá schopnost, kterou potřebuje mít také předseda Evropské komise. U obou kandidátů jsem si jistý, že si z nikoho „nesednou na zadek“ a nebudou skákat tak, jak někdo zapíská. Budou přemýšlet nad tím, zda jsou je daný požadavek prospěšný pro všechny členské státy a nikoli jen pro zemi, která se snaží něco na sílu prosadit.
Jednání o obsazení klíčových postů EU mohou ukázat reálný vliv V4 na evropské dění. Jak si „Visegrád“ stojí a jak se to může dál vyvíjet?
Visegrád je nyní velmi toxická značka. Dokonce i čeští diplomati, když chtějí něco prosadit pro Českou republiku, tak dělají všechno pro to, aby to nebyl návrh Visegrádu, aby hned na začátku měli nějakého spojence mimo Visegrád. A pak ty věci mají výrazně větší šanci, aby prošly. Řada zemí se k V4 už ani nechce připojovat. Myslím si, že tak špatně, jak na tom nyní Visegrád je, ještě nikdy nebyl. Pokud se nezmění to, co se děje v Maďarsku a v Polsku, tak už není cesty zpět. Proto třeba Slovensko už spoustu věcí nedělá v rámci Visegrádu, ale hledá jiné partnery pro to, aby prosazovalo své zájmy. Češi by se měli chovat úplně stejně chytře jako Slováci.
Nehledě na to, jak obsazování evropských postů dopadne, lze čekat nějaké výrazné změny v politice EU?
Myslím si, že se bude rozhodovat rychleji, že skončí čekání, až se všechny členské státy dohodnou, odkládání rozhodnutí na později jen proto, že jedna či dvě země dohodu blokují. Bude také výraznější tlak na vnější prezentaci unie. Evropa bude chtít ukázat, co všechno skutečně dělá, klidně někdy v konfliktu s členskými státy. Je nejvyšší čas na to, aby si Evropa konečně nenechala líbit to, že spousta politiků na ní s oblibou spoustu věcí hází, i když ty problémy jsou často domácího charakteru a rozhodně nevznikly v Bruselu. Zatím se Evropa v tomto ohledu moc nebránila, nicméně si myslím, že se to postupně s jejím novým vedení začne měnit.
