Česko je jednou z nejbohatších ekonomik v bývalém východním bloku. Mzdy však výrazně zaostávájí oproti západu a nezdá se, že by se situace měla změnit. Proč tomu tak je?
Podle údajů Českého statistického úřadu dosahuje naše roční mzda průměrně jen 344 768 korun, zatímco v EU je to 929 000 korun. Po více než 25 letech od revoluce je to přeci jen určité zklamání.
Kupní síla průměrné mzdy v Česku je přitom na úrovni 59 procent unijního průměru. Hrubý domácí produkt (HDP) v paritě kupní síly přitom představoval v daném roce 86 procent průměru EU. Prostor pro vyšší mzdy tedy existuje. Proč je ale máme tak nízko?
Podívejte se na 5 důvodu, proč máme nízké mzdy:
1. Vysoký podíl průmyslu kvůli montovnám
Česká republika má jeden z nejvyšších podílů průmyslu z vyspělých zemí světa. V tomto sektoru u nás pracuje 37,4 procent pracovníků, kteří vytvářejí 37,3 procent hrubého domácího produktu. Přitom v Německu je průmyslu zaměstnáno 24,6 procent celkových pracovních sil, které vytvářejí dokonce 30,4 procent hrubého domácího produktu.
Ukazuje se tedy, že český průmysl vytváří výrazně nižší přidanou hodnotou než německý, což je vysvětlováno tím, že se převážně jedná o montovny, které nejsou zaměřeny na produkci finálních výrobků - firmy jsou nejčastěji subdodavatelé, především německým firmám. Může to ukazovat na malou schopnost českých manažerů pronikat na zahraniční trhy se svými vlastními brandovanými výrobky, ale také na problémy v českém školství.
Průmysl také podpořily devizové intervence ze strany České národní banky, které oslabily korunu vůči euru. Nyní ČNB udržuje kurz na hranici 27 korun za euro, tržní kurz podle ekonomů dosahuje až 23 korun za euro.
2. Vysoké zdanění mezd
Mzdy v České republice jsou jedny z nejvíce zdaněných v celé Evropské unii. Ze své práce podle studie UBS odvádíme přibližně 57 procent mzdy. Bolístkou ekonomiku je především vysoké sociální pojištění. "Objem sociálních odvodů v poměru k HDP je v ČR jeden z nejvyšších v hospodářsky vyspělém světě," uvedl hlavní ekonom Roklen Lukáš Kovanda.
Podle premiéra Bohuslava Sobotky ale není žádný prostor pro snížení těchto odvodů: "Myslím, že když se podíváme na to, jak stárne populace, potřebujeme zvýšit valorizaci penzí. Domnívám se, že není možné, abychom podkopali systém sociálního zabezpečení tím, že by se snižovaly odvody firem na sociálním pojištění," uvedl premiér.
3. Zaměstnanci se bojí vyjednávat
Oproti bouřlivé jižní Evropě nebo Francii patří čeští zaměstnanci mezi skromné a spokojené. Často si neumějí nebo mají obavu si říct o zvýšení mezd. To je na jednu stranu správné - země vcelku funguje a není ochromena stávkami, je u nás nejnižší nezaměstnanost v EU, která dosahuje 3,8 procent.
Na té druhé ale ochuzují sebe, protože svou práci vytvářejí ve většině případů výrazně vyšší hodnotu, ze které čerpá především zaměstnavatel. V současné situaci, kdy je nezaměstnanost téměř na svých předkrizových hodnotách, je nyní ideální situace říct si o zvýšení mzdy.
4. Nízký růst produktivity práce
Vysoký podíl montoven a firem, které nevytváří konečný produkt, také dopadá na to, že produktivita práce roste velmi pomalu. Česká produktivita práce proto v roce 2014 podle údajů Eurostatu dosáhla jen 76,2 procent úrovně EU, zatímco na Slovensku je ve výši 82,6 procent.
Růst produktivity by mohla vláda podpořit vhodnějším prostředím pro investování, jednoduchým vedením daní.
5. Odtok kapitálu
Firmy registrované v České republice každý rok pošlou svým majitelům do zahraničí přibližně 200 miliard na dividendách.
To kritizují především odboráři, kteří poukazují na to, že firmy mají dost prostředků k tomu, přidat zaměstnancům.
