Tým amerického prezidenta se musí naučit, jak reagovat na zpětnou vazbu, říká bývalá ředitelka online komunikace Bílého Domu Laura Millerová. Na podobných pozicích pracovala nebo pracuje i pro ostatní představitele Demokratické strany. Klíčem pro další volby podle ní ale bude překonání stranických stereotypů.
Sledujete Donalda Trumpa na Twitteru?
(Směje se) Ano.
Asi je to hypotetická otázka, ale co byste poradila jeho týmu?
Trumpova administrativa to sama pomalu začíná chápat. Od ledna se zlepšili. Je to hodně těžká práce. Musí myslet na to, že vedou zemi, reprezentují Američany a jsou státními úředníky.
V Obamově administrativě jsme se snažili zajistit, aby se naše politika Američanům jasně komunikovala. Jak je ovlivňovala, proč pro ně byla důležitá, jak mohli vzít iniciativu do vlastních rukou. Byla to neustálá vzájemná interakce. Na tohle by se měli zaměřit. Jak reagovat na zpětnou vazbou a ne jen tlačit své vlastní zprávy.
Podpora Trumpa je rekordně nízká a druhé volby už nemusí vyhrát. Ale zůstane nespokojená skupina jeho voličů. Jak by se jim kandidáti dalších voleb měli přiblížit?
Mělo by se mluvit o hodnotách Američanů. Ne tolik o hodnotách demokratů a republikánů. To děláme hodně. V konci je ale hodně věcí, na kterých se většina z nás dokáže shodnout. Včetně lidí, kteří Donalda Trumpa volili.
Na sociálních sítích by se o nich mělo mluvit a ukázat, že se na nich dokážou shodnout lidé z obou stran. Měli bychom mluvit o příbězích lidí, kterým sociální politika pomohla. Něco, co bylo záležitostí stranického souboje. Mluvit o tom, že to jsou naše hodnoty. Aby zdraví bylo právo a ne privilegium.
Co myslíte přesně těmi sdílenými hodnotami?
Ekonomické příležitosti, prosperita, důstojná práce s vyššími platy. Na tom se shodnou i lidé, kteří volili Donalda Trumpa.
Co byste udělala jinak, kdybyste byla v kampani Hillary Clintonové?
Měla jsem tam hodně přátel a myslím, že odvedli skvělou práci. Tentokrát to ale byla úplně jiná hra. Pracovali proti někomu, kdo neměl strategii ani cíl.
Popište mi svoji práci v Bílém domě. Jak velký byl váš tým?
Byla jsem ředitelkou online engagementu v kanceláři digitální strategie Bílého domu. V našem týmu bylo 15 lidí, předtím tam takový neexistoval. Úzce jsme spolupracovali s tiskovým oddělením. Museli jsme zajistit, že se veškerá komunikace dostane ven přes všechny komunikační kanály v koherentní podobě.
Co byl nejkritičtější okamžik vašeho působení v Bílém domě?
Nejtěžší bylo vyrovnávat se s národními tragédiemi, po celé zemi došlo k mnoha střelbám. Došlo i k mnoha mezinárodním pohromám. Takové okamžiky jsou opravdu kritické. V takových okamžicích je práce opravdu důležitá, abychom zprostředkovali publiku pocity, které prezident chce sdělit. To všechno včas a zodpovědně. V takových chvílích není prostor pro chybu.
Je možné na sociálních sítích vybudovat identitu politika, která je úplně odlišná od toho, kým je ve skutečnosti?
Dnes je to opravdu těžké. Lidé dokážou vycítit, když člověk před kamerou není autentický. Ve světě dnešních sociálních médií se živými přenosy se musíte občas obejít bez scénáře. Sociální média jsou samozřejmě důležitá, ale musí být součástí širší strategie. V konci pravda stejně nakonec nějak vyjde najevo. Alespoň ve Spojených státech.
Co jste se za ty roky práce se sociálními sítěmi o nich naučila?
Nepotřebujete vždy sílu známé osobnosti, abyste řekli, co chcete říct. Nejsdílenější videa Bílého domu byla s obyčejnými lidmi. Ne ze s Georgem Cloonym. O šestiletém klukovi, který psal dopis prezidentovi, proč bychom měli něco dělat s problémem syrských uprchlíků.
Důležité je, abyste vyprávěli autentický příběh z relevantního pohledu, a který vyvolává emotivní reakce. Ne jen na to, aby tomu dali like, nebo to sdíleli. Ale aby to vynesli i do světa mimo internet. Aby se v problému angažovali, nebo se o něm alespoň bavili s přáteli.
