Jiří Drahoš sehrál s Milošem Zemanem důstojnou partii, v níž prohrál. Rozdíl tří procent hlasů je o mnoho těsnější než v první přímé volbě, v níž Zeman porazil Karla Schwarzenberga o deset procent. Klíčovou otázkou pro příštích pět let v české politice a společnosti bude, nakolik si stávající hlava státu tento rozdíl uvědomí. Sebereflexe není zdaleka jeho nejsilnější disciplínou, na druhé straně 2,7 milionu hlasů pro jeho protivníka by přece jenom nějaký efekt mít mělo.
Jenomže Zeman ve druhém období nemusí nikoho o ničem přesvědčovat, nemusí pracovat na svém znovuzvolení a jak praví ústava, není ze své funkce nikomu odpovědný, takže se úplně stejně dobře můžeme dočkat jen větší, silnější a koncentrovanější dávky téhož jako v uplynulých pěti letech.
Podle vítězného vystoupení to tak rozhodně vypadalo. Neomalené urážky novinářů byly hlavní náplní prezidentova projevu, o polovině voličů, kteří dali hlasy Drahošovi, se prezident prakticky nezmínil, natož aby nabídl nějaký vstřícný krok.
Překvapení se tedy zatím nekoná. Miloš Zeman zcela legitimně vyhrál volby po kampani, která nebyla nijak zásadně špinavá a v hlavním proudu nepřekročila meze normálu. To je dobré mít na paměti.
Že to bylo těsně, na to se historie neptá a neptá se na to bohužel zřejmě ani hlava státu. Miloš Zeman bude ještě stejnější než v posledních pěti letech. Vyplyne z toho spousta zajímavých politických situací, které budou vyžadovat obezřetnost.
