Miloš Zeman si opětovným zvolením do prezidentského úřadu ani zdaleka nesplnil vše, po čem touží. Jistě, další pětiletý mandát mu dává šanci, aby si přece jenom konečně doplnil album prestižních fotografií například o společný snímek s americkým prezidentem. Ale jen zahraniční cesty mu ke štěstí stačit nebudou.
Za léta, která tráví v politice, si užil příliš krátký čas v premiérské pozici. Doba, kdy měl v rukou faktickou výkonnou moc, pro něj skončila příliš brzy. Jeho snaha ovlivnit tuzemskou politickou mapu a politický chod země se pravděpodobně bude stupňovat. A záhy to pocítí vítěz parlamentního klání. Skutečnost, že Andrej Babiš dostane na druhý pokus o složení vlády dostatek času, se může z výhody snadno zvrtnout v jeho neprospěch.
Na místě je připomenout si pasáž ze Zemanova povolebního projevu: „Do politiky jsem vstoupil jako čerstvě kooptovaný poslanec Federálního shromáždění. Byl jsem solitér. Byl jsem individualista a trvalo mi více než dva roky, než jsem se naučil, že chce-li někdo něco v politice prosadit, musí mít za sebou organizovanou sílu, tedy nějakou politickou stranu.“ Tehdy, na začátku devadesátých let, se ujal zdecimované sociální demokracie.
Historické analogie sice většinou pokulhávají, že je ČSSD opět rozpolcená a na sestupu, je ovšem fakt. Prezident oznámil, že pojede na mimořádný sjezd socialistů a čistě zdvořilostní návštěva to jistě nebude.
Pokus se založením vlastní Strany práv občanů Zemanovi nevyšel. Ale na to, aby se nyní opět pokusil – skrytě – ovládnout sociální demokracii, má mezi socialisty příznivců stále dost. Záruku, že se takový manévr povede, hlava státu pochopitelně nemá. Nemožná varianta to ale není a budoucí premiér by s ní měl počítat. V každém případě chuť zasahovat do vlády jistě Zemana nepřejde.
Andrej Babiš v posledních dnech silně akcentoval evropské zaměření své budoucí vlády. Prezident sice rád občas připomene, že nad Hradem vztyčil vlajku EU, ale v povědomí evropských i tuzemských politiků a veřejnosti je ale daleko spíš zapsán jako člověk, který v uplynulých letech vůči EU vystupoval populisticky a skepticky.
Na své straně přitom Zeman už má vůdce SPD Okamuru. Souzní s ním v tom, že větší váhu by měla dostat přímá demokracie, rozhodování občanů v přímé volbě starostů, primátorů, hejtmanů.
Od toho už je k vyhlášení referenda o vystoupení Česka z unijního svazku jenom krok. Ostatně hlava státu už potvrdila, že by proti vyhlášení takového plebiscitu nebyla. Vztah k EU i přes Babišův pragmatismus nakonec nemusí být jediným neuralgickým bodem zahraniční politiky, na kterém se může a patrně i bude s prezidentem střetávat.
Se Zemanem potvrzeným na Hradě se dá očekávat, že šéf hnutí ANO nebude tak suverénním premiérem, jak by si přál. Hlava státu na rozdíl od předsedy vlády není nikomu odpovědná. A jak Zeman zdůraznil, za jeho nynějším vítězstvím už nebude žádná politická porážka.
