České parlamentní volby přinesly zlom, když v nich jasně uspěly protestní strany na úkor těch tradičních, shodují se analytici působící v Německu. Přes výrazné vítězství hnutí ANO podle nich nemusí být vůbec jednoduché sestavit příští vládu. To, že ji nejspíš povede Andrej Babiš, tedy obviněný politik, by se podle nich ve spolkové republice stát nemohlo.
"Je to obrovský přelom pro český stranický systém," říká specialista na českou politiku Kai-Olaf Lang z Nadace pro vědu a politiku (SWP). "Výsledek voleb je politické zemětřesení a přelom stranického systému v České republice," podotýká ve stejném duchu Milan Nič z Německé společnosti pro zahraniční politiku (DGAP).
Hlasování, po němž se do Poslanecké sněmovny dostalo rekordních devět stran, podle něj ve výraznější míře potvrzuje trend stoupající fragmentace evropských parlamentů. "Nestandardní strany mají - podle toho, jak se to počítá - 50 až 60 procent," poznamenává zase Lang s ohledem na úspěch ANO (29,6 procenta), Pirátů (10,8 procenta) a Svobody a přímé demokracie (10,6 procenta). U komunistů je podle něj otázka, jestli je možné je označit za standardní.
Klasické strany s jasným ideologickým profilem dostaly podle něj s výjimkou ODS pořádnou sprchu. O implozi a debaklu se podle Langa dá hovořit v případě sociálních demokratů, kteří získali jen 7,3 procenta hlasů, zatímco ještě před čtyřmi lety 20,5 procenta. Za pozoruhodné má, že ani po takovém výsledku nikdo z jejich čelných představitelů nerezignoval na svou funkci. Strana, která z politického spektra mizí podobně jako v Polsku a Maďarsku, se podle něj nyní musí soustředit na svou obnovu.
Příčinu výsledků, které podle něj překvapují vzhledem k dobré ekonomické kondici Česka, vidí Lang v souhře několika faktorů. Za jeden z nich považuje strach části české veřejnosti, například z migrace. "Dalším faktorem je mnoho let existující nespokojenost s etablovaným politickým vedením," říká. Touhu českých voličů po změně a odmítnutí současné garnitury považuje za klíčové i Nič.
Oba odborníci míní, že Babiš tyto nálady dobře odhadl a byl jich přes svou několikaletou účast ve vládě schopen využít. Podle Niče mu mohlo pomoci i to, že musel z postu ministra financí odejít, a mohl se tak vůči politickým soupeřům snadněji vymezovat. Lang upozorňuje také na rozdíly ve výrazných osobnostech Babiše a Tomia Okamury (SPD) na jedné straně a neoblíbených či nevýrazných politicích jako Miroslav Kalousek (TOP 09) a Bohuslav Sobotka (ČSSD) na straně druhé.
I přes jasné vítězství může Babišovi podle Niče sestavení nové vlády poměrně dlouho trvat, protože s ním řada politiků kvůli jeho trestnímu stíhání odmítá spojenectví. To by podle Langa u německého politika bylo zásadní překážkou pro to, aby stanul na čele vlády. "Něco takového si v zemi jako je Německo, nedokážu představit," konstatuje. Pro veřejnost, média i možné koaliční partnery by to podle něj byla nepřekročitelná hranice.
Německý analytik si nemyslí, že by příští vláda pod vedením hnutí ANO, které si dokáže představit třeba v koalici s ODS a lidovci, dramaticky změnila zahraniční směřování Česka. "Nevěřím, že třeba vůči Německu dojde k nějaké velké negativní změně," podotýká s tím, že Babiš má podniky právě i ve spolkové republice. "Pozice České republiky blízko Německa nebyla v kampani zpochybněna," konstatuje i Nič.
Důležité podle něj bude, jakým způsobem Babiš - který se podle něj příliš nezajímá o evropskou politiku - dokáže čelit německé skepsi vůči své osobě. Zdejší média ho totiž převážně líčí jako populistu a euroskeptika. Za klíčové proto Nič považuje například obsazení postu ministra zahraničí a státního tajemníka pro evropské záležitosti.
