Případ možného ovlivňování médií v České republice předsedou ANO Andrejem Babišem, kterým se zabýval Evropský parlament, nekončí. Občanská iniciativa Klub na obranu demokracie zaslala některým europoslancům výzvu, aby se fenoménem Babiš zabývali. Díky členům Evropské lidové strany se výzva dostala do rukou Guy Verhofstadta, předsedy liberální frakce europarlamentu, v níž figuruje i Babišovo hnutí. Verhofstadt k němu zaujal stanovisko, které je podle předsedy KOD, politologa Bohumila Doležala klasickou ukázkou "nechumelismu Made in Brusel."
E15: Máte z reakce Verhofstadta dojem, že žije v jakési skleněné věži a problémy Česka si dostatečně neuvědomuje? Nebo Babiše určitým způsobem kryje?
Řekl bych, že tak trochu platí obojí. Zároveň je jistě taky pravda, že Evropská lidová strana oplatila liberálům jejich soustavnou péči o demokracii v Maďarsku, jehož vládnoucí strana, FIDESZ, je členem Evropské lidové strany. Takové věci se v politice dějí a mají pozitivní dopad: je jistě dobře, když se o maďarských i českých problémech ne evropském fóru otevřeně hovoří. Měli bychom to jako Češi považovat za faktickou pomoc.
Bohužel, naši politici to často brali po předlistopadovém způsobu za „vměšování do vnitřních záležitostí České republiky. Což je ovšem směšné. Jinak je samozřejmě pravda, že s klubkem problémů Andrej Babiš se nakonec musíme vypořádat sami.
E15: Co argument, že Babiš nevyhraje podzimní volby do Poslanecké sněmovny natolik přesvědčivě, aby mohl vládnout sám, a bude se proto muset znovu s někým spojit?
Pan Verhofstadt to zformuloval tak, že „ať vyhraje volby kdokoli, bude se muset s někým spojit“. Ta okolnost sama o sobě ovšem nic neznamená, jednobarevné vlády jsou v demokratických státech běžné, i když to není nejčastější varianta, a neohrožují přitom demokracii. Zatímco ve sátu, v němž pořádně nefunguje kontrola vlády parlamentem a médii, není koaliční partner, zvlášť když je o hodně slabší, žádná velká záruka demokracie.
E15: Předseda liberální frakce dále argumentuje závěry organizace Reportéři bez hranic, podle níž není svoboda médi v Česku na rozdíl od Polska nebo Maďarska nijak zvlášť narušena. Upozorňuje také na to, že máme plně funkční a plně nezávislý Ústavní soud, liberální parlamentní demokracie a svobodně působící nevládní organizace. S tím nesouhlasíte?
Nevím, jak má organizace Reportéři bez hranic nestavena kritéria. Podle její letošní zprávy jsme (např. na rozdíl od skandinávských zemí) ve světě stát druhé kategorie mediální svobody, stejně jako Spojené státy. Pro nás je to jistě čest. Mezi „trojky“ (ostudy) nepaří jen Polsko a Maďarsko, ale i Itálie. Nebral bych tu chválu Česka úplně se vším všudy, ale je to jen můj subjektivní názor.
Pokud jde o funkční a nezávislý Ústavní soud, parlamentní demokracii a svobodně působící NGO, je to třeba posuzovat v širším kontextu.
Zemi, kde není v každodenní praxi oddělena praktická politika na jedné straně od podnikání a na druhé straně od nezávislé mediální kritiky, mohou být ústavní instituce poměrně bezbranné. Proto bych byl na rozdíl od pana Verhofstadta velmi opatrný s formulacemi jako že „v Česku není právní řád dosud vážně ohrožen“: může to být přinejmenším dost předčasné.
E15: Vzbudila výzva vašeho sdružení další ohlasy v europarlamentu?
Zatím ne. Upřímně řečeno, mně to docela stačí. Jsme malý spolek. Připadá mi to tak akorát.
