Na politické nebe se po krajských volbách vrátila hvězda Jiřího Čunka. A s ní mnoho výroků, které budí vášně. O léčení Romů prací. O tom, že ženy mají nést následky, pokud si pořídí dítě se špatným partnerem. O tom, že muži se zkušeností z vojny si umějí lépe srovnat své manželky. Zlínský hejtman a senátor za KDU-ČSL své výroky korigovat nehodlá. „Naopak mám potřebu v nich dál pokračovat,“ říká. Současná politická krize je podle něj hrou o voliče, nikoli bojem o morální hodnoty.
Jak vnímáte poslední vývoj kolem vládní krize?
V tuto chvíli jsem s děním v kontaktu stejně jako dalších deset milionů občanů. To znamená, že sleduji zprávy.
Oproti většině z deseti milionů občanů jste ale v politice už leccos zažil. Jak tu situaci čtete?
Podle mě je hlavní hybnou silou krize fakt, že preference sociálních demokratů se pohybují na dost nízké úrovni. Já tuto krizi považuji za jeden z předvolebních tahů.¨
Takže příčinu vidíte spíše na straně premiéra Sobotky než v tom, co Sobotka tvrdí, totiž že s Andrejem Babišem už se ve vládě nedá vydržet.
Vydržel s ním tři a půl roku. A zdá se mi, že ani Andrej Babiš, ani pan premiér se nijak zásadně nezměnili. Takže jsem přesvědčen, že to je spíše tím tlakem voleb. Vidím to jako politický krok, nikoli krok motivovaný morálkou. Tou se všichni jenom zaštiťují.
Premiér Sobotka stáhl svou demisi a poslal na Hrad návrh na odvolání ministra financí. Vy si Andreje Babiše jako ministra financí nadále představit umíte?
Já celou situaci vnímán jen z médií. Vím to, co vědí ostatní. To znamená, že o tom, co skutečně učinil Andrej Babiš, zda se dopustil nějakého protiprávního jednání, o tom nikdo nevíme. Jisté je, že ve chvíli, kdy by se zjistilo, že skutečně porušil zákon, pak si myslím, že by odvolání bylo v pořádku.
Kdybych byl premiérem, postupoval bych stejně, pokud bych byl přesvědčen, že se Andrej Babiš dopustil trestného činu. Ale v tuto chvíli a vzhledem k tomu, že to nikdo zatím nekonstatoval, jsem přesvědčen, že je to jenom hra o voliče.
Vidíte nějakou elegantní cestu z krize?
To nejzásadnější už premiér udělal, když vzal demisi zpět. Evidentně to ale neměl příliš Foto rozmyšlené. Dokonce myslím, že ztratil jednu elegantní příležitost – tu demisi měl vzít zpět hned na Hradě. Říct panu prezidentovi, tak víte co, když vidím, že se už těšíte, jak si budete se všemi hrát, tak já vám tu hračku beru a odcházím. To mohl udělat. Ale nakonec demisi stejně stáhl a vláda dovládne. A já jako hejtman jsem velmi rád, že to tak dopadlo. My chceme, aby projekty, které běží, doběhly.
Nemáte půl roku před volbami obavu, že vládní krize strhne příliš pozornosti na ANO a ČSSD a lidovci zůstanou poněkud stranou zájmu?
Toho se nebojím. Jde o to, jak kampaň vedete. Vulgarita a hulvátství mohou mnohé voliče odradit od volby těch, kteří to reprezentují. Takže si naopak myslím, že bychom se mohli prosadit.
Váš předseda Pavel Bělobrádek vystupuje ve vládní krizi zatím mírně a zdrženlivě. Dělá to dobře?
V zásadě ano. Jakékoli jiné vystupování by neslušelo postavení, které je dáno počtem našich zástupců v parlamentu a naší úlohou ve vládě.
Proč se na to ptám – za tři týdny bude volební sjezd KDU-ČSL. Už jste se rozhodl, zda budete kandidovat na předsedu, nebo to opravdu necháváte na úplně poslední chvíli?
Držím se toho, co jsem vyhlásil už dávno. Že jsem žádnou variantu ani nepotvrdil, ani nevyvrátil. Dokonce jsem ani nenaznačil, co udělám. Jen se bráním tomu něco potvrzovat nebo vyvracet. A v tom setrvávám.
Vyčítal jste Pavlu Bělobrádkovi nedostatečnou komunikaci se straníky ohledně projektu koalice se Starosty a nezávislými. Máte pocit, že si vzal vaše výtky k srdci?
Zdá se mi, že ano.
Je ta koalice dobrý nápad? Věříte tomu projektu?
Já tomu projektu věřím. Ale předpokládá to dobrou kampaň. Aby tomu uvěřili aktéři, kteří to dali dohromady, a hlavně aby o tom byli schopni přesvědčit lidi kolem. Pak to může fungovat.
Očekává se, že se o koalici bude hlasovat i na sjezdu. Budete hlasovat pro?
Já jsem pro ni hlasoval zatím vždycky. Jediné, co jsem řekl, že když by se do sjezdu ta situace nevylepšila, kdyby třeba polovina lidovců projektu nevěřila, tak pak by bylo špatné takový projekt protlačit.
Při hlasování celostátní konference v půlce března těch odpůrců do poloviny moc nechybělo. Koalice prošla poměrem hlasů 39 : 31.
Věřím, že se ta situace mění.
Proč část lidovců té koalici nevěří? Je to strach z potřeby desetiprocentního zisku?
Je možné, že u někoho ano. Ale ten hlavní proud říká, že lidovci měli jít do těch voleb sami a případně někoho jenom vzít na kandidátku. Ne kvůli obavě z deseti procent, ale proto, že zkrátka chtěli kandidovat jako KDU-ČSL.
Dokážete voličům vysvětlit předvolební koalici vládní a opoziční strany?
Myslím, že ano. Ona to vlastně tak čistě opoziční strana není. To byla do konce roku 2016, dokdy platila smlouva mezi TOP 09 a STAN. Ta smlouva padla. A oni si už přece jenom drží od topky odstup.
Ale poslanecký klub se pořád jmenuje „TOP 09 a Starostové“ a hlasuje proti vládě. To by v kampani mohlo představovat komplikaci.
Myslím, že to velké téma nebude.
Jak byste popsal rozdíl mezi svým přístupem k politice KDU-ČSL a přístupem Pavla Bělobrádka?
Teď je nevhodná doba pro to, abych takové věci popisoval. Je přece jenom před sjezdem. Když budu chtít, tak svůj pohled sdělím na sjezdu. Lidé nejsou stejní. Vždycky existuje nějaká odlišnost.
Vy umíte oslovit každý trochu jinou voličskou skupinu a KDU-ČSL by z toho mohla těžit. Ale občas ta spolupráce přechází v konfrontaci.
Já ale s Pavlem Bělobrádkem do konfrontace nechodím. Vyjadřuji se ke konkrétním záležitostem, a když se podíváte, tak v drtivé většině vůbec nekomentuji to, co říká Pavel Bělobrádek. Vyjádřím se k věcem, které politika přináší nebo ke kterým cítím potřebu se vyjádřit. Kdo to pak komentuje a nekomentuje, je mi celkem lhostejné, protože se většinou snažím, aby můj komentář vycházel z mého opravdového přesvědčení. Navíc říkám věci, které s sebou většinou nesou určitou hodnotu, která má být ve společnosti uchovávána.
Zeptám se obecněji. Ty výroky, které vzbudily v poslední době kontroverze, například o léčení Romů prací a o tom, že ženy mají nést následky za špatné rozhodnutí, s kým mít dítě – předpokládám, že si za nimi stojíte a nemáte potřebu se za ně omlouvat...
Ne, ne. Naopak mám potřebu v nich pokračovat. Protože jsem opravdu přesvědčen, že to je jedna z cest, jak vyvést Českou republiku z marasmu, do kterého jsme se dostali, kde institucionálně pěstujeme nezodpovědnost v některých našich občanech.
Kterými institucemi tak činíme?
Máme systém sociálních zákonů a podzákonných norem, který mnozí občané zneužívají. To potom způsobuje finanční ztrátu pro republiku a plodí nespravedlnost a napětí mezi lidmi, protože ti, co žijí řádným životem, to zaplatí těm druhým. Ale především my poškozujeme i je, protože z těch, kteří by se klidně chytili a pracovali, a teď nemluvím o Romech, mluvím o všech lidech, tak ti začnou zneužívat systém, a pak už si nezvyknou pracovat. A týká se to mnoha mladých lidí.
Předpokládáte u lidí apriorní motivaci zneužívat systém?
Tato motivace existuje vždy, co svět světem stojí. Dáte-li někomu nějakou výhodu a on si na ni sáhne, tak potom to míří tímto směrem. Já jsem nebyl ani jiskra, ani pionýr, ani nic jiného.
Takže já si můžu dovolit říct, že když se za socialismu podporovaly koleje pro manžele, takže byly levnější, tak to vedlo mladé lidi, kteří se měli rádi a rozhodli se žít spolu, k tomu, že se vzali. Protože tak se deklaruje manželství. A pak měli nárok na tuto slevu. Teď je to celé naopak.
Připomeňte si vyostřené setkání premiéra Sobotky s prezidentem Zemanem:
Konflikt prezidenta Miloše Zemana a premiéra Bohuslava Sobotky na Pražském hradě. • ČTK
Stát by měl vést lidi k tomu, aby respektovali systém, který je za tisíciletí odzkoušený, pro děti je nejvýhodnější a zároveň je výhodný pro stát, protože ten má jasně definovanou rodinu, které může pomáhat.
Jestli ovšem právě touto velmi důraznou formulací konzervativních hodnot nejdete proti stylu Pavla Bělobrádka, který volí mírnější formulace týchž hodnot a tím oslovuje řekněme i liberálnější část voličů.
Já se nad tím tolik nezamýšlím. Dokonce se tomu cíleně nechci věnovat. Křesťanská politika se má zabývat tím, aby vracela do společnosti spravedlnost. A důležité také je, že vyjadřování, které se dříve neslo tím městským liberálním prostředím, nás přivedlo právě na scestí, o kterém mluvíme. Někdo chtěl něco vyjádřit a musel tak moc vážit slova a být tak opatrný, že na konci své řeči vlastně ani sám nevěděl, co chtěl říct. To kvůli tomu, aby se nikoho nedotkl. Ale opravdový život takový není.
Když někdo v práci nepracuje nebo dělá něco, co nemá, tak mu jeho nadřízený řekne: „Takhle to dělat nebudeš.“ A je to jednoduché. Neopisuje to nějakými jinými slovy. Třeba: „Kdybys náhodou chtěl a viděl to trochu jinak, tak by možná došlo k tomu, že by ten výsledek mohl být nějak jiný...“
To zní, jako byste měl na opatrné vyjadřování překvapivě docela talent.
Na to určitě talent mám, ale dlouhodobě se ho snažím zbavit.
Tipnete si volební výsledek koalice KDU a STAN?
To strašně záleží na tom, jak uchopíme volební kampaň. Ale myslím, že kolem 15 procent mít můžeme.
| Jiří Čunek |
| Zlínský rodák od roku 1998 devět let starostoval ve Vsetíně, do čela tamní radnice se pak opět postavil po komunálních volbách v roce 2014, před pár týdny ale funkci starosty složil. To kvůli úspěchu v loňských krajských volbách, které z něj udělaly hejtmana Zlínského kraje. Od roku 2006 zastupuje lidovce v Senátu, od prosince 2006 do května 2009 stranu také vedl. V letech 2007 až 2009 byl ministrem pro místní rozvoj ve vládě Mirka Topolánka. |
